@tereza.voriskova Tak dneškem jsem dokázala, že ty tvoje šaty jsou geniální, Terezko. Zatímco celý léto je tahám po chalupách a poctivě je prasím, tak jak sis to přála, dneska jsem je vynesla na svatbu. Tak si predstavuju geniálně univerzální šaty! Dík!!!♥️♥️ P.S.: Luky a Denisko, děkujeme za pozvání, měli jste to krásný!!
@tereza.voriskova Tak dneškem jsem dokázala, že ty tvoje šaty jsou geniální, Terezko. Zatímco celý léto je tahám po chalupách a poctivě je prasím, tak jak sis to přála, dneska jsem je vynesla na svatbu. Tak si predstavuju geniálně univerzální šaty! Dík!!!♥️♥️ P.S.: Luky a Denisko, děkujeme za pozvání, měli jste to krásný!!
@tereza.voriskova Tak dneškem jsem dokázala, že ty tvoje šaty jsou geniální, Terezko. Zatímco celý léto je tahám po chalupách a poctivě je prasím, tak jak sis to přála, dneska jsem je vynesla na svatbu. Tak si predstavuju geniálně univerzální šaty! Dík!!!♥️♥️ P.S.: Luky a Denisko, děkujeme za pozvání, měli jste to krásný!!
Už jsme spolu nějakou tu dobu trénovali, ale furt jen sami dva na zkušebně, a tak mi to nedocházelo, že si sami tvoříme úplně novej svět. Moje neustálý hysterický vykřikování, že mi to nejde, jeho příšerný vyprávění sprostejch scén nějaký komedie, u kterýho rozkládal rukama jak blázen a byl jenom v trenkách. Ty tanečníci to fakt maj jinak, říkala jsem si v duchu. Když už jsme pak byli pár, novináři si vždycky neodpustili dolovat vyprávění o tom, co si mysleli, že tam bylo, nějaký šílený jiskření během tančení. Ale vono vůbec nebylo, nebylo vůbec vidět, byla jenom dřina vydolovat z Doležalky samba samici (a stejně marný) a naše kuřpauzy, když se Marek v choreografii zasek a já jsem pak deset minut v kuse mluvila, abych mu připomněla, co chtěl. No a pak byly naše rozhovory, který vůbec neměly konec a přelejvaly se od ranního převlíkání (já chodila za plentu, ale ne, ty tanečníci se převlíkání třeba úplně všichni při nácviku openingu na jednom místě, voni to prostě maj jinak), přes ty pauzy a dál na obědě v rohlíku, kde jsme si u koly a cigára (kde jsou ty časy) zase jenom a jenom povídali a rozebírali. No, tam někde jsem si všimla, že říkám věci, co jsem si myslela, že nedokážu říct. O něco hlubší věci, než je člověk zvyklej vyndavat. No a ještě předtím to bylo, kdy mě něco trklo. Točila se znělka. Plný studio lidí. Leoš vyjmenovával, jak se kdo jmenuje jménem i přijímením, prostě moderátorskej profík, Jitka byla největší dračice a kam jí my mladší sahaly, tanečnice se hádaly, kdo půjde první na kulmu a Doležalka seděla na jedny straně tančírny a hledala očima, kde je ten druhej. A říkala si: ty brďo, mi to nedošlo, až teď mezi lidma, že bez něj jako by to tak nějak nebylo doma. No a pak dlouho nic. Jen slova, co někdo slyšel a zmatek a stesk, kdy už se zase uvidíme. Tak lásko, letos jsme POSEDMÝ zapomněli na naše výročí! Výročí toho večera, kdy TEPRVE, pro novináře zoufale pozdě začalo to opravdový jiskření. Až když bylo jasný, že je to láska. Sedm let, a s tebou jako sedm houpů na houpačce, tak mi to uteklo. #Marek
Tak vám ho konečně představím🙂💚 Papelote mě oslovil, jestli bych si jejich tématickej diář letos nechtěla udělat já. Na volný téma. Takže není to žádnej “diář Maruška Doležalová”, ale je můj. Dělala jsem ho tak, jako by to bylo pro nejlepší kámošku, nebo pro někoho, koho mám ráda. (@jancina_cz už ho dostal a prý s ním teda asi bude rok žít!🙂) O co jde? Diář Dobrý den je plnej malých výzev jednou za čtrnáct dní, který můžete udělat pro druhý a někdy i pro sebe. Ale fakt malých. Upeč někomu perník. Pozvi souseda na čaj. Vytřiď jeden kabát, někomu nebude zima. Vychází to z mýho přesvědčení, že zaprvý žádný dobro není moc malý, zadruhý, že ty malý dobra nám připadaj zbytečný a nenajdeme si na ně čas a za třetí, že dobro se musíme naučit dělat v jakýkoli formě hlavně kvůli sobě. Člověka to nakopne a fakt to hřeje. Advent je v tomhle diáři potom plnej denních výzev, ale o tom příště. Jo! A to hlavní!!!!! Za každý splněný minidobro si zvenku nebo dovnitř můžete nalepit jednu nálepku. Takže začíná růžovej nebo zelenej a končî naprosto váš a každej jinej.👌🏻hledejte na e-shopu papelotu👌🏻👌🏻 @papelote_cz (odkaz budu mít za chvíli ve stories!)
Tak vám ho konečně představím🙂💚 Papelote mě oslovil, jestli bych si jejich tématickej diář letos nechtěla udělat já. Na volný téma. Takže není to žádnej “diář Maruška Doležalová”, ale je můj. Dělala jsem ho tak, jako by to bylo pro nejlepší kámošku, nebo pro někoho, koho mám ráda. (@jancina_cz už ho dostal a prý s ním teda asi bude rok žít!🙂) O co jde? Diář Dobrý den je plnej malých výzev jednou za čtrnáct dní, který můžete udělat pro druhý a někdy i pro sebe. Ale fakt malých. Upeč někomu perník. Pozvi souseda na čaj. Vytřiď jeden kabát, někomu nebude zima. Vychází to z mýho přesvědčení, že zaprvý žádný dobro není moc malý, zadruhý, že ty malý dobra nám připadaj zbytečný a nenajdeme si na ně čas a za třetí, že dobro se musíme naučit dělat v jakýkoli formě hlavně kvůli sobě. Člověka to nakopne a fakt to hřeje. Advent je v tomhle diáři potom plnej denních výzev, ale o tom příště. Jo! A to hlavní!!!!! Za každý splněný minidobro si zvenku nebo dovnitř můžete nalepit jednu nálepku. Takže začíná růžovej nebo zelenej a končî naprosto váš a každej jinej.👌🏻hledejte na e-shopu papelotu👌🏻👌🏻 @papelote_cz (odkaz budu mít za chvíli ve stories!)
Tak vám ho konečně představím🙂💚 Papelote mě oslovil, jestli bych si jejich tématickej diář letos nechtěla udělat já. Na volný téma. Takže není to žádnej “diář Maruška Doležalová”, ale je můj. Dělala jsem ho tak, jako by to bylo pro nejlepší kámošku, nebo pro někoho, koho mám ráda. (@jancina_cz už ho dostal a prý s ním teda asi bude rok žít!🙂) O co jde? Diář Dobrý den je plnej malých výzev jednou za čtrnáct dní, který můžete udělat pro druhý a někdy i pro sebe. Ale fakt malých. Upeč někomu perník. Pozvi souseda na čaj. Vytřiď jeden kabát, někomu nebude zima. Vychází to z mýho přesvědčení, že zaprvý žádný dobro není moc malý, zadruhý, že ty malý dobra nám připadaj zbytečný a nenajdeme si na ně čas a za třetí, že dobro se musíme naučit dělat v jakýkoli formě hlavně kvůli sobě. Člověka to nakopne a fakt to hřeje. Advent je v tomhle diáři potom plnej denních výzev, ale o tom příště. Jo! A to hlavní!!!!! Za každý splněný minidobro si zvenku nebo dovnitř můžete nalepit jednu nálepku. Takže začíná růžovej nebo zelenej a končî naprosto váš a každej jinej.👌🏻hledejte na e-shopu papelotu👌🏻👌🏻 @papelote_cz (odkaz budu mít za chvíli ve stories!)
Tak vám ho konečně představím🙂💚 Papelote mě oslovil, jestli bych si jejich tématickej diář letos nechtěla udělat já. Na volný téma. Takže není to žádnej “diář Maruška Doležalová”, ale je můj. Dělala jsem ho tak, jako by to bylo pro nejlepší kámošku, nebo pro někoho, koho mám ráda. (@jancina_cz už ho dostal a prý s ním teda asi bude rok žít!🙂) O co jde? Diář Dobrý den je plnej malých výzev jednou za čtrnáct dní, který můžete udělat pro druhý a někdy i pro sebe. Ale fakt malých. Upeč někomu perník. Pozvi souseda na čaj. Vytřiď jeden kabát, někomu nebude zima. Vychází to z mýho přesvědčení, že zaprvý žádný dobro není moc malý, zadruhý, že ty malý dobra nám připadaj zbytečný a nenajdeme si na ně čas a za třetí, že dobro se musíme naučit dělat v jakýkoli formě hlavně kvůli sobě. Člověka to nakopne a fakt to hřeje. Advent je v tomhle diáři potom plnej denních výzev, ale o tom příště. Jo! A to hlavní!!!!! Za každý splněný minidobro si zvenku nebo dovnitř můžete nalepit jednu nálepku. Takže začíná růžovej nebo zelenej a končî naprosto váš a každej jinej.👌🏻hledejte na e-shopu papelotu👌🏻👌🏻 @papelote_cz (odkaz budu mít za chvíli ve stories!)
Nádherná chata v horách; čtyři mámy, čtyři děti, čtyři babičky. Pět dní dovolený, jak píšou i jiné matky, tak a teď by to chtělo dovolenou. Výhledy malebný, děti roztomilý, jídlo vydatný, příroda kolem. Tak nevím, proč mám v telefonu toto. To bylo dnes v šest ráno. Chtěla jsem se vyfotit, že mi to připadalo, že mám pěkný šaty a vlasy.Ten zív je stoprocentně pravej. Ale když skoro celà výprava odjela, pustily jsme dětem dvojitou porci pohádek a zavzpomínaly s terkou nad kafem, jak jsme kdysi divočily. (V mým případě dvě celé historky za život.) kdysi. dávno. V jiným životě….😀😀 P.S.: Bez spoluprácí na mým instáči jsme teď trochu chudší, ale zase nemusím tlačit ty malebný křeče. A ta pravda mě teda slušně baví. Ta je k nezaplacení. Takto vypadá dovča, takto. Když vám ji nikdo nezaplatí za zmínku. Když jste to vy😀 P.S.2: děkujeme babičky!!!!
Tvoje maminka a tatínek vědí, kdo jsi, dyť tě znaj dýl než ty sám sebe. A tvoje milovaná paní učitelka dramaťáku to taky moc dobře ví. Teď v dospělosti zase tvoje kámošky, dyť už s tebou zažily. A tvůj manžel! Ježišmarija, ten musí vědět, kdo jsi, jako tvůj nejbližší. Pak třeba ty, co tě sledujou. Vždyť s nima tolik sdílíš. Nakonec i ty lidi, co občas potkáš a upřímně si s nima popovídáš, i když je skoro neznáš. Tolik lidí to ví, když seš malinko slavnej, tak ještě o malinko víc lidí má svůj pohled. Každej tě vidí nějak – každej tě NĚJAKÝHO má rád. Máš na to radary od malinka. Zachytit, kdy je ten tvůj okolní svět s tebou spokojenej. Kdy tě mají rádi a kdy seš to tudíž ty. Když seš takovej, jakej děláš druhejm radost, tak to poznáš. Svítěj úplně jako sluníčko. Tolik lidí to ví, kdo seš. No možná už tušíš, co se chystám říct….Co kdyby ne? Co když to nakonec víš celou dobu jenom ty? Jak hluboko by bylo v tyhle podzimní a zimní tmavý dny potřeba do sebe zalízt, aby sis sám sebe všim? Jak daleko od druhých je blízko sobě sám? (Děkuju za šaty @tereza.voriskova, za šátek @nanitce a za bundu Paříži, za fotky pak mý Alfí🙂)
Milá Maru, tak jsem si tě dneska představila, jak taková vypleskaná z velký Prahy pobíháš od školy k intru a snažíš se tak svědomitě plnit ty úkoly, ty, který pak předvádíš sama před celou třídou, ty monology v prváku a tak- vidím tě, jak se strašně moc snažíš, a jo, děláš to dobře a mám tě moc ráda za to, jak se snažíš se vždycky úplně vykostit, abys něco splnila- budeš to tak dělat vždycky a budeš taková i herečka, svědomitá, vždycky úplně udřená, aby ses nějak proměnila, tak nějak furt v křeči…ale o tom mluvit nechci. Chtěla jsem ti dnes říct, šestnáctiletá Maru, že ono se to nějak všechno poskládá a cca za dvacet let najednou zjistíš, že nedělat to všechno pořád správně je správně. A taky, a hlavně! Víš co zjistíš? Že si to můžeš dělat podle sebe. Že na nikom nezáleží, co si myslí. Bejt sama sebou, to je neustálá těžká práce, ale zároveň už se prostě nikdy nedřeš pro druhý. Je to boj, ale ne sama se sebou. Bejt upřímnej sám k sobě je makačka. To jsem ti dnes chtěla napsat. Že “bejt sám sebou” je klišé z knih a filmů, a že se dlouho zdá, že to znamená “tak nějak odvážně změnit život, někam odjet a říct si, že předtím jsem byl debil”, ale tak to není. (Ale i jo, může to obsahovat touhu nikdy už nestát před kamerou a naučit se prostě psát a jo! Co ty víš! Třeba to udělat!) Ale ze všeho nejvíc to je: zjistit, že to ty víš, cos chtěla udělat. Jen ty máš ty odpovědi, co je důležitý. (Ty, tvoje srdce, tvoje duše, tvoje vedení.) Ne oni, jenom ty. (Takže ty odpovědi nejsou daleko. Jsou blízko, tak jako sama sobě ty. Což může bejt blízko dost.) jo? Tak pac a pusu, tvoje Marie!
Určitě bysme se za svoje tělo neměly stydět,o po dvou dětech a minimálním cvičení si přece můžeme udělat portrét v plavkách!! Jako já dnes!! Jsem do toho šla! Všechny jsme přece bohyně, záleží jen na tom, jak daleko stojíme!!!! Co vy, jdete do toho taky?😀😀 #perfekt
Nějaká paní prej zjistila, že když poprosí šváby v koupelně, aby jí šli na lopatku, že ji tolik neutíkají. Vyprávěla jsem to dětem a o pár dní později jsem v koupelně našla tři pavouky. Toho prvního jsem trpělivě vynesla na terasu. Druhej mě naštval, že utíká, tak jsem ho z netrpělivosti po dvou hodinách úklidu zabila. Ten třetí kličkoval sem a tam a tak mu zcela vážně říkám: “hele, pavouku, toho před tebou jsem zabila, jestli nebudeš spolupracovat, už na to nemám.” A pavouk? Hned vlez sám do skleničky. To je teď u nás oblíbená historka děti. V tý knize se taky psalo, po příhodě se švábem, že jinej pán měl strašnou hádku se svým šéfem a večer před spaním si doma nahlas řekl všechno, co by mu k tomu chtěl říct. Druhej den přišel do práce a šéf ho normálně pozdravil, jako by si to vyříkali. Prostě prý když na druhé mluvíme, nahlas a na dálku; slyší to. Zajímavý. Možná vám to přijde ujetý. Ale heleďte, já to teď zkouším, když jsem doma sama. Mluvím na prvního kluka, mluvím na toho, na tamtu, na sebe, mluvím na různý lidi, co jsem jim v tu chvíli nic neřekla a dodnes taky ne. Mluvím hlavně do minulosti. A jsem v úžasu, co je v nás zavřený. Já třeba mluvit neumím. Psát jo, ale mluvit? Neumím pustit do slov to, co fakt cítím. O odpuštění by se toho dalo asi napsat víc, ale nevím, jestli jste věděli, že první krok je dostat ze sebe všechnu křivdu a nadávky (viděli jste to video? Babička, co odpustila Mengelemu? Začala dopisem plným sprostých urážek. Pak se rozplakala. On se jí zjevil. A pak pochopila, že s ním už to nemá nic, že bez odpuštění je pořád s ní a že už ho musí propustit.) teprve po tom divokým a bolavým (samo) přichází nějaký prozření. Většinou jak to měl ten druhej v tu chvíli. Často to s námi tak nějak vůbec nesouviselo. Neuvěřitelný. Odouštění je velká věc, lék. Dělá se kvůli nám, ne kvůli nim. Odpuštění je vlastně skoro to nejkrásnější v životě. Je to přestat požadovat pro druhého trest za to, co nám provedl. Krásný podzimní dny a lehko v duši na zimu přeju! #autumnvibes
Tak tady je dneska každej, kdo na Hřebenech něco znamená. Outfity se laděj dlouho dopředu, každej chce vynést to nejvíc hot z teplákovýho průmyslu. Pivo ze soudku teče proudem. Opejkaj jenom opejkači s michelinskou hvězdou. Ty kytaristi čekali celej rok, jestli je prezident tohohle táboráku zase osloví. To jenom tady se dozvíte doopravdový drby, komu chcípla cuketa, komu ukradli motorovku, kdo má novou omítku. Petrovskej táborák je zase tady a já vím, že byste mi neodpustili, kdyby aspoň jedna momentka z něj se tady neobjevila. Tak proto mě sledujete, abyste mohli nakouknout mezi naši vočouzenou smetánku, že?
Tak tady je dneska každej, kdo na Hřebenech něco znamená. Outfity se laděj dlouho dopředu, každej chce vynést to nejvíc hot z teplákovýho průmyslu. Pivo ze soudku teče proudem. Opejkaj jenom opejkači s michelinskou hvězdou. Ty kytaristi čekali celej rok, jestli je prezident tohohle táboráku zase osloví. To jenom tady se dozvíte doopravdový drby, komu chcípla cuketa, komu ukradli motorovku, kdo má novou omítku. Petrovskej táborák je zase tady a já vím, že byste mi neodpustili, kdyby aspoň jedna momentka z něj se tady neobjevila. Tak proto mě sledujete, abyste mohli nakouknout mezi naši vočouzenou smetánku, že?
Boží dort, ze kterýho byly děti úplně odvařený. Dort, pár balónků, oblíbený místo kam rádi chodíme, pár mám, pár dětí, bojovka pro všechny děti, za kterou dostalo každý dítě svýho plyšáka. (Tímto děkuji @lidlcz Za to, že mi před 3 lety Poslali tu krabici plnou plyšáků, tehdy jsem nevěděla, co s nima, tak sem je šoupla na půdu. Teď si každý dítě odneslo jednoho z nich.) Celou organizaci jsem pojala naprosto na háku, stejně je to o lidech. A bylo to skvělý. Moc dekuju @dreampicnic.cz za ten dort s catering. Děkuji všem, co jste mi psali se svými nabídkami, vybrala jsem si nakonec tento, protože se mi strašně líbí, že ty duhový barvy dělají přírodními barvivy. Chutnal nám strašně moc, odteď už s váma!!❤️
Hrajeme s Alfí na bárbínu, co našla v křoví duhovýho psa. Alfí: “Mami, dyť je bosa, dej jí k tomu přece boty.” Zoufale se mi nechce po celým dni hledat ty botičky pro bárbínu, co maj podpatky, tak se z toho vymlouvám: “Myslela jsem, že bych jí nechala tyhle tenisky, bude v nich chodit do přírody a diky tomu toho kouzelnýho psa přece najde. V podpatcích nic neujdeš.” Alfí po usilovným přemýšlení:. “Ale tak by to byly kouzelný podpatky, co by ji tam donesly samy.” “Já:”Ty fakt hodně chceš, aby k těm šatům měla podpatky, viď?” Zatváří se na nočníku smutně. Já:. “Hele, jestli hodně chceš, půjdu ty střevíčky v tom bordelu hledat.” Je šťastná a mezitím, co zoufale hledám mě do zad utěšuje: “mami, podpatky jsou přeci dobrý. Musíš v nich jenom hezká jít. Nemůžeš běhat, chodit moc.” Já: “že v nich nemůžeš dělat nic těžkýho, viď? Třeba nosit těžký věci. “ Alfí: “Musíš na sebe dávat pozor.” Krásný, holčička mi vysvětlila, proč nás podpatky dělají víc ženami. Hlídají, aby z nás nebyly udřený muly🙂♥️
Na fotce je Rudýnek, jak drží mýho dědu. Dneska jsem narazila na novou píseň @terezaa.maskova Scházíš. (Víc u @terakost na profilu🙂) Bulela jsem na ulici a Rudy si chtěl hrát na vlka a nechápal, proč mama brečí. Brečela jsem ale krásou! Terezko moc děkuju za tu sílu a za ty emoce. Děkuju❤️ Jsem asi tvoje nová fanynka😆 (Už “Náš příběh” a ten klip mě dostal👌🏻)Mám k tomu něco, co chci řîct, je to jedna moje báseň o první hvězdě na nebi🌕 #pouto obloha byla ještě skoro celá modrá tma zatím lezla jenom mezi domy jste tady brzo řekl dědoj správce oblohy děda měl všechno náčiní co bylo potřeba obrovskej kus alobalu družici na hlavě baterku na kličku jste tady brzo zopakoval správce to budete tou svítilnou točit celou noc a dál když někdo chce bejt hvězda a na svý blízký dole na zem svítit aby se podíval jak se tam maj říkal jsem už stokrát že nebe není holubník nebudete mi odcházet v půlce šichty jste tady brzo ale končit budeme všichni nad ránem jasný děda si chystal alobal směrem ke slunci tak aby co nejvíce světla tu noc odrazil a nasadil si brýle na nebi to zkrátka šajní já vím pane správcovej teprve kolem sedmý to začíná bejt lehčí když se nás tady sejde tolik přeci jen vyzařovat naplno jde vždycky lépe mezi svejma sám se dřeš a přesto sveřepě si vylez na nebe a točil kličkou zubil se tak že nebylo to jasný jestli plakal nebo něčemu se smál správce se na něj zadíval jak svîtí na modrý obloze tak sám aha už vím chce tady být první přinesl si židličku a bude se tu potit jen aby jistojistě věděl že se na něj někdo jeho na sto procent zezdola dnes podívá
Diář Dobrý den jsem tvořila tak, aby ty výzvy byly pro každýho. Na první tvůrčí schůzce se Papeloťáci (vlastně ne, byly to tři super Papelotky) nadchly, a dvě z nich byly mladší než já a jedna řekla, že doufá, že to nebude jenom pro lidi s dětma, tak jsem si to vzala k srdci a jsou to malý dobrovýzvy, který si každej prožije po svým. (Jsou cca pro moje pětadvacetiletý já.🙂) Ale když je budete plnit dětmi, skýtá to hezkou možnost si s nima u každý činnosti povídat o dobročinnosti- jsou lidé, co teď v zimě nemají ani kabát, staří lidé bývají dost sami, musíme se starat o zvířátka…proste si tak zmapovat všechny ty možnosti světa kolem nás, kde můžeme být k něčemu. Každej sám pocejtí, který odvětví je to jeho. Moje třeba děti, to je v charitě moje číslo jedna, ale je toho přece víc a pro každýho něco. A učit to v malým naše dětičky je důležitý. Pomáhat a dělat dobro je báječnej reflex. ❤️ @papelote_cz
#smrt Copak lidi ty nás počkaj v nebi Ale co věci? Ty umřou A už se nikdy nevrátí Nesnášim to Vždycky je nejdřív někam uložíš Pak po nich lezou škvoři A pak už nic Třeba ten svetleoranžovej stan z plátna Všechny starý hračky V truhle Škvoři si to vždycky všechno Zamluví Jako sama smrt A pak si to přijdou vyzvednout A pak už nic A takhle mizí celý zahrady A celý města Celý se změněj Nový fasády Ty starý zahubí Copak lidi Ty nás počkaj v nebi A není tam čas Takže pro ně to snad ani není Čekání Babi Já vím, ze tam na mě čekáš Že se jako anděl s andělem U kafe zasmějem Dobře teda nebude to asi preso Ale ňáká světlonební náhražka Jenže já chci věci Tu podivnou lampičku v kuchyni nad stolem Proč jste ji tam měli? Chci i ten umakart stůl Ty zářezy zboku Ten zvuk když na ně Položil se talíř Chci všechny ty kulisy (Nenávidím škvory) V kterých tě znám Chci aby ty věci žily navždy Když ne ty
♥️
“Bio zemědělec hnojí taky, jenom v noci.” Jasný, tak tohle je už úplně trapný a starý vtip a hlavně taková výmluva, proč si nekupovat kvalitní jídlo. No jo, doba je těžká a každý si musí hledat, kde má ušetřit, takže můj dnešní příspěvek není o tom, abych vás přesvědčovala, že si máte kupovat všechno bio. Jen jsem vám chtěla připomenout, že u nás v Čechách pravé BIO označuje biolist a biozebra,a že tyhle etikety označují značky, Které chtějí potraviny tvořit s láskou a úctou ke zvířatům a přírodě. A to znamená hrozně moc. Uvědomili jste si někdy, že peníze jsou energie, kterou můžeme každý den po troškách určovat, jak bude vypadat budoucí svět? Vždycky, když někoho podpoříme našimi penězmi, říkáme tím, že právě tohle je to, čemu chceme, aby se dařilo. Za čím stojíme. Takže každá položka, kterou si pořídíme v biokvalitě a pod touhle značkou sice může být dražší, než ta nebio, ale je to investice do nás, do našeho těla a do budoucnosti, který záleží na planetě. Proto jsem tak ráda přijela tuhle výzvu vám připomenout bio list a bio zebru. Doufám, že oceníte moje amatérský nadšení, S jakým jsem vytvořila tuto fotografii “Šťastná zebra na mé ruce, dostala bioseno.” Krásný den! #jsmebio #spoluprace @myjsmebio
Tak co, máte ji někdo doma? A budete ji letos před Vánoci zase číst? Jaký dopis je váš oblíbený? Já už se na ni třesu, že si ji dám letos ve vaně znova. @hrajeme_si_jinak, Míšo, myslím, že se nám povedla a dá se číst pořád dokola, každej rok. Moc doufám, že letos ještě doprodáme vydaný kusy a přihodíme na Pomozte dětem ještě pár tisíc❤️❤️
