Jde to hrozně proti sobě. Jak mě irituje celej bodyshaming se všema jeho důsledkama a to jak mi tlučou do hlavy, že pořád MUSÍM někomu ukazovat jak ZROVNA TEĎ vypadám.
A taky, že to stále není ono.
Ipřesto jak otevřený všem možnostem se to celé naoko tváří.
Ale nejsem jediná ve fázi ve ktery mužeš tak maximálně poděkovat , za boje ,,jen” tohohle typu.
Takhle mě vidí má drahá @katerinavasova
A to i presto, že jí často lezu na nervy. ♥️🙈
Březen jsem strávila péčí o velmi blízkýho člověka v nemocnici. V dubnu jsme se tiše radovali, že se to zvládlo a mě došlo, jak je strašně důležitý, aby to okolí pacienta mentálně nevzdalo. Už tohle přišlo v době, která byla daleko za hranou toho, čemu jsem říkala ,,mám se fajn”…
Tlak všude kolem a udalosti posledních měsiců mě zmenšily na číslo 44kg.
Já vím.
Nejedná se ale o to, co vás napadne jako první, nicméně příčiny, průběh a výsledky jsou podobny. Ocitla jsem se v kruhu, ze kterýho se mi nedaří vystoupit a soudě podle očí do kterych se často dívám, odhaduju že je nás spousta kdo jsme se z těch extrémních dvou let doteď nevzpamatovali….?
Právě proto jsem ti tolik rozumněla, když ti všichni po operaci žaludku nutili jidlo a tys ho nechtěl. Citlivější bytosti se totiž neladujou jen tak pro nic za nic čímkoliv co se namane, ale jidla si cení, užívají si ho, jsou za něj vděčný a jedí vědomně, zpravidla když mají spojenou náladu s chutí. To teď nebyl tvůj případ a dlouhodobě ani muj. Ještě v uterý jsem za tebou byla na klinice a viděla jsem, jak tomu nerozumíš, proč jsme tě nechali v chemicky smradlavým místě, kde je spoustu injekcí a bolavých, odevzdaných kožíšků. Brals to tak, že ti tam lidi ubližujou. Rezignovaně jsi to přijal, mě to trhalo žíly ale věděla jsem, že potrebuješ výživu 24/7 abys to zvládnul slibovala jsem si, že si to vynahradíme!
Nevynahradili.
Předevčírem jsi kvůli neurotickym problemům začal v kleci štěkat do rohu a už nešlo ignorovat to blbý tušení který všichni kromě mě už týden přiznávali. Teď jedu za tebou na vikend abych s tebou byla až to budeš chtít vzdát, ale jedu pozdě. Nestihla jsem se rozloučit. Byls utracenej. Byla to vpodstatě otázka pár hodin.
Kde je hranice toho, kdy už je to vysvobozeni a kdy ještě ne, si zvířata sama neřeknou, jen věřím, že to věda odhadla správně. Citilia jsem to pochopitelne jinak než veterinář.
Ája od Fíka už teda nebudu. Malá Emily topící se v bazéně, kterou zachraňuješ ve filmu Beethoven, ani Atrey kterýho Falco vytáhl na poslední chvíli z bahna v Nekonečným příběhu taky ne.
Deset let bylo strašně málo pro nás dva. Za mý zlomený srdce doteď nikdo kromě Tebe nestál.
Březen jsem strávila péčí o velmi blízkýho člověka v nemocnici. V dubnu jsme se tiše radovali, že se to zvládlo a mě došlo, jak je strašně důležitý, aby to okolí pacienta mentálně nevzdalo. Už tohle přišlo v době, která byla daleko za hranou toho, čemu jsem říkala ,,mám se fajn”…
Tlak všude kolem a udalosti posledních měsiců mě zmenšily na číslo 44kg.
Já vím.
Nejedná se ale o to, co vás napadne jako první, nicméně příčiny, průběh a výsledky jsou podobny. Ocitla jsem se v kruhu, ze kterýho se mi nedaří vystoupit a soudě podle očí do kterych se často dívám, odhaduju že je nás spousta kdo jsme se z těch extrémních dvou let doteď nevzpamatovali….?
Právě proto jsem ti tolik rozumněla, když ti všichni po operaci žaludku nutili jidlo a tys ho nechtěl. Citlivější bytosti se totiž neladujou jen tak pro nic za nic čímkoliv co se namane, ale jidla si cení, užívají si ho, jsou za něj vděčný a jedí vědomně, zpravidla když mají spojenou náladu s chutí. To teď nebyl tvůj případ a dlouhodobě ani muj. Ještě v uterý jsem za tebou byla na klinice a viděla jsem, jak tomu nerozumíš, proč jsme tě nechali v chemicky smradlavým místě, kde je spoustu injekcí a bolavých, odevzdaných kožíšků. Brals to tak, že ti tam lidi ubližujou. Rezignovaně jsi to přijal, mě to trhalo žíly ale věděla jsem, že potrebuješ výživu 24/7 abys to zvládnul slibovala jsem si, že si to vynahradíme!
Nevynahradili.
Předevčírem jsi kvůli neurotickym problemům začal v kleci štěkat do rohu a už nešlo ignorovat to blbý tušení který všichni kromě mě už týden přiznávali. Teď jedu za tebou na vikend abych s tebou byla až to budeš chtít vzdát, ale jedu pozdě. Nestihla jsem se rozloučit. Byls utracenej. Byla to vpodstatě otázka pár hodin.
Kde je hranice toho, kdy už je to vysvobozeni a kdy ještě ne, si zvířata sama neřeknou, jen věřím, že to věda odhadla správně. Citilia jsem to pochopitelne jinak než veterinář.
Ája od Fíka už teda nebudu. Malá Emily topící se v bazéně, kterou zachraňuješ ve filmu Beethoven, ani Atrey kterýho Falco vytáhl na poslední chvíli z bahna v Nekonečným příběhu taky ne.
Deset let bylo strašně málo pro nás dva. Za mý zlomený srdce doteď nikdo kromě Tebe nestál.
Březen jsem strávila péčí o velmi blízkýho člověka v nemocnici. V dubnu jsme se tiše radovali, že se to zvládlo a mě došlo, jak je strašně důležitý, aby to okolí pacienta mentálně nevzdalo. Už tohle přišlo v době, která byla daleko za hranou toho, čemu jsem říkala ,,mám se fajn”…
Tlak všude kolem a udalosti posledních měsiců mě zmenšily na číslo 44kg.
Já vím.
Nejedná se ale o to, co vás napadne jako první, nicméně příčiny, průběh a výsledky jsou podobny. Ocitla jsem se v kruhu, ze kterýho se mi nedaří vystoupit a soudě podle očí do kterych se často dívám, odhaduju že je nás spousta kdo jsme se z těch extrémních dvou let doteď nevzpamatovali….?
Právě proto jsem ti tolik rozumněla, když ti všichni po operaci žaludku nutili jidlo a tys ho nechtěl. Citlivější bytosti se totiž neladujou jen tak pro nic za nic čímkoliv co se namane, ale jidla si cení, užívají si ho, jsou za něj vděčný a jedí vědomně, zpravidla když mají spojenou náladu s chutí. To teď nebyl tvůj případ a dlouhodobě ani muj. Ještě v uterý jsem za tebou byla na klinice a viděla jsem, jak tomu nerozumíš, proč jsme tě nechali v chemicky smradlavým místě, kde je spoustu injekcí a bolavých, odevzdaných kožíšků. Brals to tak, že ti tam lidi ubližujou. Rezignovaně jsi to přijal, mě to trhalo žíly ale věděla jsem, že potrebuješ výživu 24/7 abys to zvládnul slibovala jsem si, že si to vynahradíme!
Nevynahradili.
Předevčírem jsi kvůli neurotickym problemům začal v kleci štěkat do rohu a už nešlo ignorovat to blbý tušení který všichni kromě mě už týden přiznávali. Teď jedu za tebou na vikend abych s tebou byla až to budeš chtít vzdát, ale jedu pozdě. Nestihla jsem se rozloučit. Byls utracenej. Byla to vpodstatě otázka pár hodin.
Kde je hranice toho, kdy už je to vysvobozeni a kdy ještě ne, si zvířata sama neřeknou, jen věřím, že to věda odhadla správně. Citilia jsem to pochopitelne jinak než veterinář.
Ája od Fíka už teda nebudu. Malá Emily topící se v bazéně, kterou zachraňuješ ve filmu Beethoven, ani Atrey kterýho Falco vytáhl na poslední chvíli z bahna v Nekonečným příběhu taky ne.
Deset let bylo strašně málo pro nás dva. Za mý zlomený srdce doteď nikdo kromě Tebe nestál.
Březen jsem strávila péčí o velmi blízkýho člověka v nemocnici. V dubnu jsme se tiše radovali, že se to zvládlo a mě došlo, jak je strašně důležitý, aby to okolí pacienta mentálně nevzdalo. Už tohle přišlo v době, která byla daleko za hranou toho, čemu jsem říkala ,,mám se fajn”…
Tlak všude kolem a udalosti posledních měsiců mě zmenšily na číslo 44kg.
Já vím.
Nejedná se ale o to, co vás napadne jako první, nicméně příčiny, průběh a výsledky jsou podobny. Ocitla jsem se v kruhu, ze kterýho se mi nedaří vystoupit a soudě podle očí do kterych se často dívám, odhaduju že je nás spousta kdo jsme se z těch extrémních dvou let doteď nevzpamatovali….?
Právě proto jsem ti tolik rozumněla, když ti všichni po operaci žaludku nutili jidlo a tys ho nechtěl. Citlivější bytosti se totiž neladujou jen tak pro nic za nic čímkoliv co se namane, ale jidla si cení, užívají si ho, jsou za něj vděčný a jedí vědomně, zpravidla když mají spojenou náladu s chutí. To teď nebyl tvůj případ a dlouhodobě ani muj. Ještě v uterý jsem za tebou byla na klinice a viděla jsem, jak tomu nerozumíš, proč jsme tě nechali v chemicky smradlavým místě, kde je spoustu injekcí a bolavých, odevzdaných kožíšků. Brals to tak, že ti tam lidi ubližujou. Rezignovaně jsi to přijal, mě to trhalo žíly ale věděla jsem, že potrebuješ výživu 24/7 abys to zvládnul slibovala jsem si, že si to vynahradíme!
Nevynahradili.
Předevčírem jsi kvůli neurotickym problemům začal v kleci štěkat do rohu a už nešlo ignorovat to blbý tušení který všichni kromě mě už týden přiznávali. Teď jedu za tebou na vikend abych s tebou byla až to budeš chtít vzdát, ale jedu pozdě. Nestihla jsem se rozloučit. Byls utracenej. Byla to vpodstatě otázka pár hodin.
Kde je hranice toho, kdy už je to vysvobozeni a kdy ještě ne, si zvířata sama neřeknou, jen věřím, že to věda odhadla správně. Citilia jsem to pochopitelne jinak než veterinář.
Ája od Fíka už teda nebudu. Malá Emily topící se v bazéně, kterou zachraňuješ ve filmu Beethoven, ani Atrey kterýho Falco vytáhl na poslední chvíli z bahna v Nekonečným příběhu taky ne.
Deset let bylo strašně málo pro nás dva. Za mý zlomený srdce doteď nikdo kromě Tebe nestál.
Březen jsem strávila péčí o velmi blízkýho člověka v nemocnici. V dubnu jsme se tiše radovali, že se to zvládlo a mě došlo, jak je strašně důležitý, aby to okolí pacienta mentálně nevzdalo. Už tohle přišlo v době, která byla daleko za hranou toho, čemu jsem říkala ,,mám se fajn”…
Tlak všude kolem a udalosti posledních měsiců mě zmenšily na číslo 44kg.
Já vím.
Nejedná se ale o to, co vás napadne jako první, nicméně příčiny, průběh a výsledky jsou podobny. Ocitla jsem se v kruhu, ze kterýho se mi nedaří vystoupit a soudě podle očí do kterych se často dívám, odhaduju že je nás spousta kdo jsme se z těch extrémních dvou let doteď nevzpamatovali….?
Právě proto jsem ti tolik rozumněla, když ti všichni po operaci žaludku nutili jidlo a tys ho nechtěl. Citlivější bytosti se totiž neladujou jen tak pro nic za nic čímkoliv co se namane, ale jidla si cení, užívají si ho, jsou za něj vděčný a jedí vědomně, zpravidla když mají spojenou náladu s chutí. To teď nebyl tvůj případ a dlouhodobě ani muj. Ještě v uterý jsem za tebou byla na klinice a viděla jsem, jak tomu nerozumíš, proč jsme tě nechali v chemicky smradlavým místě, kde je spoustu injekcí a bolavých, odevzdaných kožíšků. Brals to tak, že ti tam lidi ubližujou. Rezignovaně jsi to přijal, mě to trhalo žíly ale věděla jsem, že potrebuješ výživu 24/7 abys to zvládnul slibovala jsem si, že si to vynahradíme!
Nevynahradili.
Předevčírem jsi kvůli neurotickym problemům začal v kleci štěkat do rohu a už nešlo ignorovat to blbý tušení který všichni kromě mě už týden přiznávali. Teď jedu za tebou na vikend abych s tebou byla až to budeš chtít vzdát, ale jedu pozdě. Nestihla jsem se rozloučit. Byls utracenej. Byla to vpodstatě otázka pár hodin.
Kde je hranice toho, kdy už je to vysvobozeni a kdy ještě ne, si zvířata sama neřeknou, jen věřím, že to věda odhadla správně. Citilia jsem to pochopitelne jinak než veterinář.
Ája od Fíka už teda nebudu. Malá Emily topící se v bazéně, kterou zachraňuješ ve filmu Beethoven, ani Atrey kterýho Falco vytáhl na poslední chvíli z bahna v Nekonečným příběhu taky ne.
Deset let bylo strašně málo pro nás dva. Za mý zlomený srdce doteď nikdo kromě Tebe nestál.
Březen jsem strávila péčí o velmi blízkýho člověka v nemocnici. V dubnu jsme se tiše radovali, že se to zvládlo a mě došlo, jak je strašně důležitý, aby to okolí pacienta mentálně nevzdalo. Už tohle přišlo v době, která byla daleko za hranou toho, čemu jsem říkala ,,mám se fajn”…
Tlak všude kolem a udalosti posledních měsiců mě zmenšily na číslo 44kg.
Já vím.
Nejedná se ale o to, co vás napadne jako první, nicméně příčiny, průběh a výsledky jsou podobny. Ocitla jsem se v kruhu, ze kterýho se mi nedaří vystoupit a soudě podle očí do kterych se často dívám, odhaduju že je nás spousta kdo jsme se z těch extrémních dvou let doteď nevzpamatovali….?
Právě proto jsem ti tolik rozumněla, když ti všichni po operaci žaludku nutili jidlo a tys ho nechtěl. Citlivější bytosti se totiž neladujou jen tak pro nic za nic čímkoliv co se namane, ale jidla si cení, užívají si ho, jsou za něj vděčný a jedí vědomně, zpravidla když mají spojenou náladu s chutí. To teď nebyl tvůj případ a dlouhodobě ani muj. Ještě v uterý jsem za tebou byla na klinice a viděla jsem, jak tomu nerozumíš, proč jsme tě nechali v chemicky smradlavým místě, kde je spoustu injekcí a bolavých, odevzdaných kožíšků. Brals to tak, že ti tam lidi ubližujou. Rezignovaně jsi to přijal, mě to trhalo žíly ale věděla jsem, že potrebuješ výživu 24/7 abys to zvládnul slibovala jsem si, že si to vynahradíme!
Nevynahradili.
Předevčírem jsi kvůli neurotickym problemům začal v kleci štěkat do rohu a už nešlo ignorovat to blbý tušení který všichni kromě mě už týden přiznávali. Teď jedu za tebou na vikend abych s tebou byla až to budeš chtít vzdát, ale jedu pozdě. Nestihla jsem se rozloučit. Byls utracenej. Byla to vpodstatě otázka pár hodin.
Kde je hranice toho, kdy už je to vysvobozeni a kdy ještě ne, si zvířata sama neřeknou, jen věřím, že to věda odhadla správně. Citilia jsem to pochopitelne jinak než veterinář.
Ája od Fíka už teda nebudu. Malá Emily topící se v bazéně, kterou zachraňuješ ve filmu Beethoven, ani Atrey kterýho Falco vytáhl na poslední chvíli z bahna v Nekonečným příběhu taky ne.
Deset let bylo strašně málo pro nás dva. Za mý zlomený srdce doteď nikdo kromě Tebe nestál.
I saw her in front of the Pergamon Museum.
The soul of a true artist.
She was really easy to see. Berlin
1) Benedict Cumberbatch je můj ztracenej bracha
a seriál ,,Better call Saul” je jen starší verze ,,Better call me”
2)Luccy je obyčejné děvče vyrustající na předměstí nedaleko Seattlu. Podle vlastních slov je nezajímavá a nudná „šedá myš” s nízkým sebevědomím, pravý opak tajemného podnikatele Johna v jehož firmě je stážistkou. Přestože se ji Mr. Great svým chladným a odměřeným chováním snaží odradit, má ho plnou hlavu. Bez ohledu na to, že ji varuje, jak je komplikovaný a ve zlověstných náznacích mluví o svém specifickém vkusu, není Lucy jeho přitažlivosti schopná odolat. Ani Mr.Great však není vůči téhle plaché dívce imunní a postupně ji začne otevírat dveře do své třinácté komnaty.
3)Na cestě do ,,Sama doma”
Týýdam,tydadadam
4)Na cestě ZE ,,Sama doma”
Pampadampam.
5)Na plakátě k novému seriálu tv Prima z prostředí ranče, kde je hlavní kovboj Richard Krajčo.
@stanislavcallas thanks for your ,,chin up” !
it´s like “keep your spirit up” and that means a lot to me. Especially at this time🤍
@martarajohnson dekuji za efekt ,,mozná se tak narodila” i za vamp girl, jsi skvělá ! (a neděkuji za apku SHEIN !!!)
🤍
1) Benedict Cumberbatch je můj ztracenej bracha
a seriál ,,Better call Saul” je jen starší verze ,,Better call me”
2)Luccy je obyčejné děvče vyrustající na předměstí nedaleko Seattlu. Podle vlastních slov je nezajímavá a nudná „šedá myš” s nízkým sebevědomím, pravý opak tajemného podnikatele Johna v jehož firmě je stážistkou. Přestože se ji Mr. Great svým chladným a odměřeným chováním snaží odradit, má ho plnou hlavu. Bez ohledu na to, že ji varuje, jak je komplikovaný a ve zlověstných náznacích mluví o svém specifickém vkusu, není Lucy jeho přitažlivosti schopná odolat. Ani Mr.Great však není vůči téhle plaché dívce imunní a postupně ji začne otevírat dveře do své třinácté komnaty.
3)Na cestě do ,,Sama doma”
Týýdam,tydadadam
4)Na cestě ZE ,,Sama doma”
Pampadampam.
5)Na plakátě k novému seriálu tv Prima z prostředí ranče, kde je hlavní kovboj Richard Krajčo.
@stanislavcallas thanks for your ,,chin up” !
it´s like “keep your spirit up” and that means a lot to me. Especially at this time🤍
@martarajohnson dekuji za efekt ,,mozná se tak narodila” i za vamp girl, jsi skvělá ! (a neděkuji za apku SHEIN !!!)
🤍
1) Benedict Cumberbatch je můj ztracenej bracha
a seriál ,,Better call Saul” je jen starší verze ,,Better call me”
2)Luccy je obyčejné děvče vyrustající na předměstí nedaleko Seattlu. Podle vlastních slov je nezajímavá a nudná „šedá myš” s nízkým sebevědomím, pravý opak tajemného podnikatele Johna v jehož firmě je stážistkou. Přestože se ji Mr. Great svým chladným a odměřeným chováním snaží odradit, má ho plnou hlavu. Bez ohledu na to, že ji varuje, jak je komplikovaný a ve zlověstných náznacích mluví o svém specifickém vkusu, není Lucy jeho přitažlivosti schopná odolat. Ani Mr.Great však není vůči téhle plaché dívce imunní a postupně ji začne otevírat dveře do své třinácté komnaty.
3)Na cestě do ,,Sama doma”
Týýdam,tydadadam
4)Na cestě ZE ,,Sama doma”
Pampadampam.
5)Na plakátě k novému seriálu tv Prima z prostředí ranče, kde je hlavní kovboj Richard Krajčo.
@stanislavcallas thanks for your ,,chin up” !
it´s like “keep your spirit up” and that means a lot to me. Especially at this time🤍
@martarajohnson dekuji za efekt ,,mozná se tak narodila” i za vamp girl, jsi skvělá ! (a neděkuji za apku SHEIN !!!)
🤍
1) Benedict Cumberbatch je můj ztracenej bracha
a seriál ,,Better call Saul” je jen starší verze ,,Better call me”
2)Luccy je obyčejné děvče vyrustající na předměstí nedaleko Seattlu. Podle vlastních slov je nezajímavá a nudná „šedá myš” s nízkým sebevědomím, pravý opak tajemného podnikatele Johna v jehož firmě je stážistkou. Přestože se ji Mr. Great svým chladným a odměřeným chováním snaží odradit, má ho plnou hlavu. Bez ohledu na to, že ji varuje, jak je komplikovaný a ve zlověstných náznacích mluví o svém specifickém vkusu, není Lucy jeho přitažlivosti schopná odolat. Ani Mr.Great však není vůči téhle plaché dívce imunní a postupně ji začne otevírat dveře do své třinácté komnaty.
3)Na cestě do ,,Sama doma”
Týýdam,tydadadam
4)Na cestě ZE ,,Sama doma”
Pampadampam.
5)Na plakátě k novému seriálu tv Prima z prostředí ranče, kde je hlavní kovboj Richard Krajčo.
@stanislavcallas thanks for your ,,chin up” !
it´s like “keep your spirit up” and that means a lot to me. Especially at this time🤍
@martarajohnson dekuji za efekt ,,mozná se tak narodila” i za vamp girl, jsi skvělá ! (a neděkuji za apku SHEIN !!!)
🤍
1) Benedict Cumberbatch je můj ztracenej bracha
a seriál ,,Better call Saul” je jen starší verze ,,Better call me”
2)Luccy je obyčejné děvče vyrustající na předměstí nedaleko Seattlu. Podle vlastních slov je nezajímavá a nudná „šedá myš” s nízkým sebevědomím, pravý opak tajemného podnikatele Johna v jehož firmě je stážistkou. Přestože se ji Mr. Great svým chladným a odměřeným chováním snaží odradit, má ho plnou hlavu. Bez ohledu na to, že ji varuje, jak je komplikovaný a ve zlověstných náznacích mluví o svém specifickém vkusu, není Lucy jeho přitažlivosti schopná odolat. Ani Mr.Great však není vůči téhle plaché dívce imunní a postupně ji začne otevírat dveře do své třinácté komnaty.
3)Na cestě do ,,Sama doma”
Týýdam,tydadadam
4)Na cestě ZE ,,Sama doma”
Pampadampam.
5)Na plakátě k novému seriálu tv Prima z prostředí ranče, kde je hlavní kovboj Richard Krajčo.
@stanislavcallas thanks for your ,,chin up” !
it´s like “keep your spirit up” and that means a lot to me. Especially at this time🤍
@martarajohnson dekuji za efekt ,,mozná se tak narodila” i za vamp girl, jsi skvělá ! (a neděkuji za apku SHEIN !!!)
🤍
•10let•
#stražcevesmíru
🎂🤍
,, Zatímco mi pripadá, že na nektery veci čekám ukrutne dlouho, podzim si naopak nakráčel zas príliš brzy. Vsichni mi na to ríkáte, že je to presne tak jak to má byt…Budu Vám verit.
Ale dost se mi to teda nezdá. ”
15.9 prehlídka @poner_official
Dekuji @karelpiskule ♥️
@kajapavlicek_official
@marketasimkova
@maccosmeticscz
A taky @mat.dav of course ♥️
,, Zatímco mi pripadá, že na nektery veci čekám ukrutne dlouho, podzim si naopak nakráčel zas príliš brzy. Vsichni mi na to ríkáte, že je to presne tak jak to má byt…Budu Vám verit.
Ale dost se mi to teda nezdá. ”
15.9 prehlídka @poner_official
Dekuji @karelpiskule ♥️
@kajapavlicek_official
@marketasimkova
@maccosmeticscz
A taky @mat.dav of course ♥️
Až budeš příště váhat jestli jet na dovču sama nebo ne, připomeň si tady tech par momentů, ktery jsi byla schopná zavnímat jen díky tomu, že Ti do toho nikdo nekrafal.:
1) Ta stará paní co seděla na vozíku a s úsměvem koukala na Nudes with Flamingos od ROBERTA DELAUNAYE
2)Na to, jak jsi objevila Franze Sedláčka, stala u každyho jeho obrazu pul hodiny a další hodinu mohla přemýšlet nad tím, jak tohle krucinál mohl namalovat ortodoxní nacista.
3)Pripomeň si další z důvodů, proč jíš normální chleba s vděčností.
4)Na kolik situací jsi našroubovala obraz se 74 zámkama a jen 44 klíčema
5)Na toho kluka v Leopold muzeu, kterej splynul se svou zálibou.
6) Na to, jak jsi odešla z prohlídky v Schönbrunnu už v půlce, protože tě štvala intonace průvodkyně a z ničeho nic Tě začala víc zajímat zahrada než úmrtní postel císaře Františka Josefa. No co.
7)Vzpomeñ si na Tonyho Cragga kterej na fotče č.7 hmotou vyjádril jak bys to v sobe chtela mít ale na fotce č.8 ukázal jak to v sobe máš doopravdy…
9) Vzpomeň si na to, jak jsi se vrátila do MUMOK galerie dvakrát, a nikomu jsi nemusela vysvětlovat, svou teorii diskriminace obrazů. Totiž – že obrazy na uplnym začátku a uplnym konci výstavy jsou diskriminovaný, protože lidská pozornost potrebuje nejakej čas na zklidnění a koncentraci a po hodině zas už není schopná moc ta díla vnímat. Nemusela jsi obhajovat fakt, že obrazy na začátku a konci vystavy prostě nemužou za to, kam je umístili a zaslouží si víc Tvyho soustredění a Tvoje jiný rozpoložení.
8)Vzpomen si na čtyři kopečky a dva kornoutky. Každej v jedný ruce.
9) A taky si vzpomen, kdo za tebou prijel na poslední dva dny. Vyfotil poslení fotku. Vzal tě na vystavu Helmuta Newtona ( o ktery jsi proboha nevedela ?!?) protože ví jak moc tohohle fotografa milujes. Nicméne datum zahájení ,,pripravované vystavy” mu do toho hodilo vidle, tvé nadšení bylo mírne zklamáno a tíííím pááádem jsi vpodstate mela pripravenou pudicku pro to , aby sis pak mohla vybrat ty dražší šaty
(🙈🙈🙈)
A zároveň Ti dal důvod, jet tam napodzim znovu.
Až budeš příště váhat jestli jet na dovču sama nebo ne, připomeň si tady tech par momentů, ktery jsi byla schopná zavnímat jen díky tomu, že Ti do toho nikdo nekrafal.:
1) Ta stará paní co seděla na vozíku a s úsměvem koukala na Nudes with Flamingos od ROBERTA DELAUNAYE
2)Na to, jak jsi objevila Franze Sedláčka, stala u každyho jeho obrazu pul hodiny a další hodinu mohla přemýšlet nad tím, jak tohle krucinál mohl namalovat ortodoxní nacista.
3)Pripomeň si další z důvodů, proč jíš normální chleba s vděčností.
4)Na kolik situací jsi našroubovala obraz se 74 zámkama a jen 44 klíčema
5)Na toho kluka v Leopold muzeu, kterej splynul se svou zálibou.
6) Na to, jak jsi odešla z prohlídky v Schönbrunnu už v půlce, protože tě štvala intonace průvodkyně a z ničeho nic Tě začala víc zajímat zahrada než úmrtní postel císaře Františka Josefa. No co.
7)Vzpomeñ si na Tonyho Cragga kterej na fotče č.7 hmotou vyjádril jak bys to v sobe chtela mít ale na fotce č.8 ukázal jak to v sobe máš doopravdy…
9) Vzpomeň si na to, jak jsi se vrátila do MUMOK galerie dvakrát, a nikomu jsi nemusela vysvětlovat, svou teorii diskriminace obrazů. Totiž – že obrazy na uplnym začátku a uplnym konci výstavy jsou diskriminovaný, protože lidská pozornost potrebuje nejakej čas na zklidnění a koncentraci a po hodině zas už není schopná moc ta díla vnímat. Nemusela jsi obhajovat fakt, že obrazy na začátku a konci vystavy prostě nemužou za to, kam je umístili a zaslouží si víc Tvyho soustredění a Tvoje jiný rozpoložení.
8)Vzpomen si na čtyři kopečky a dva kornoutky. Každej v jedný ruce.
9) A taky si vzpomen, kdo za tebou prijel na poslední dva dny. Vyfotil poslení fotku. Vzal tě na vystavu Helmuta Newtona ( o ktery jsi proboha nevedela ?!?) protože ví jak moc tohohle fotografa milujes. Nicméne datum zahájení ,,pripravované vystavy” mu do toho hodilo vidle, tvé nadšení bylo mírne zklamáno a tíííím pááádem jsi vpodstate mela pripravenou pudicku pro to , aby sis pak mohla vybrat ty dražší šaty
(🙈🙈🙈)
A zároveň Ti dal důvod, jet tam napodzim znovu.
Až budeš příště váhat jestli jet na dovču sama nebo ne, připomeň si tady tech par momentů, ktery jsi byla schopná zavnímat jen díky tomu, že Ti do toho nikdo nekrafal.:
1) Ta stará paní co seděla na vozíku a s úsměvem koukala na Nudes with Flamingos od ROBERTA DELAUNAYE
2)Na to, jak jsi objevila Franze Sedláčka, stala u každyho jeho obrazu pul hodiny a další hodinu mohla přemýšlet nad tím, jak tohle krucinál mohl namalovat ortodoxní nacista.
3)Pripomeň si další z důvodů, proč jíš normální chleba s vděčností.
4)Na kolik situací jsi našroubovala obraz se 74 zámkama a jen 44 klíčema
5)Na toho kluka v Leopold muzeu, kterej splynul se svou zálibou.
6) Na to, jak jsi odešla z prohlídky v Schönbrunnu už v půlce, protože tě štvala intonace průvodkyně a z ničeho nic Tě začala víc zajímat zahrada než úmrtní postel císaře Františka Josefa. No co.
7)Vzpomeñ si na Tonyho Cragga kterej na fotče č.7 hmotou vyjádril jak bys to v sobe chtela mít ale na fotce č.8 ukázal jak to v sobe máš doopravdy…
9) Vzpomeň si na to, jak jsi se vrátila do MUMOK galerie dvakrát, a nikomu jsi nemusela vysvětlovat, svou teorii diskriminace obrazů. Totiž – že obrazy na uplnym začátku a uplnym konci výstavy jsou diskriminovaný, protože lidská pozornost potrebuje nejakej čas na zklidnění a koncentraci a po hodině zas už není schopná moc ta díla vnímat. Nemusela jsi obhajovat fakt, že obrazy na začátku a konci vystavy prostě nemužou za to, kam je umístili a zaslouží si víc Tvyho soustredění a Tvoje jiný rozpoložení.
8)Vzpomen si na čtyři kopečky a dva kornoutky. Každej v jedný ruce.
9) A taky si vzpomen, kdo za tebou prijel na poslední dva dny. Vyfotil poslení fotku. Vzal tě na vystavu Helmuta Newtona ( o ktery jsi proboha nevedela ?!?) protože ví jak moc tohohle fotografa milujes. Nicméne datum zahájení ,,pripravované vystavy” mu do toho hodilo vidle, tvé nadšení bylo mírne zklamáno a tíííím pááádem jsi vpodstate mela pripravenou pudicku pro to , aby sis pak mohla vybrat ty dražší šaty
(🙈🙈🙈)
A zároveň Ti dal důvod, jet tam napodzim znovu.
Až budeš příště váhat jestli jet na dovču sama nebo ne, připomeň si tady tech par momentů, ktery jsi byla schopná zavnímat jen díky tomu, že Ti do toho nikdo nekrafal.:
1) Ta stará paní co seděla na vozíku a s úsměvem koukala na Nudes with Flamingos od ROBERTA DELAUNAYE
2)Na to, jak jsi objevila Franze Sedláčka, stala u každyho jeho obrazu pul hodiny a další hodinu mohla přemýšlet nad tím, jak tohle krucinál mohl namalovat ortodoxní nacista.
3)Pripomeň si další z důvodů, proč jíš normální chleba s vděčností.
4)Na kolik situací jsi našroubovala obraz se 74 zámkama a jen 44 klíčema
5)Na toho kluka v Leopold muzeu, kterej splynul se svou zálibou.
6) Na to, jak jsi odešla z prohlídky v Schönbrunnu už v půlce, protože tě štvala intonace průvodkyně a z ničeho nic Tě začala víc zajímat zahrada než úmrtní postel císaře Františka Josefa. No co.
7)Vzpomeñ si na Tonyho Cragga kterej na fotče č.7 hmotou vyjádril jak bys to v sobe chtela mít ale na fotce č.8 ukázal jak to v sobe máš doopravdy…
9) Vzpomeň si na to, jak jsi se vrátila do MUMOK galerie dvakrát, a nikomu jsi nemusela vysvětlovat, svou teorii diskriminace obrazů. Totiž – že obrazy na uplnym začátku a uplnym konci výstavy jsou diskriminovaný, protože lidská pozornost potrebuje nejakej čas na zklidnění a koncentraci a po hodině zas už není schopná moc ta díla vnímat. Nemusela jsi obhajovat fakt, že obrazy na začátku a konci vystavy prostě nemužou za to, kam je umístili a zaslouží si víc Tvyho soustredění a Tvoje jiný rozpoložení.
8)Vzpomen si na čtyři kopečky a dva kornoutky. Každej v jedný ruce.
9) A taky si vzpomen, kdo za tebou prijel na poslední dva dny. Vyfotil poslení fotku. Vzal tě na vystavu Helmuta Newtona ( o ktery jsi proboha nevedela ?!?) protože ví jak moc tohohle fotografa milujes. Nicméne datum zahájení ,,pripravované vystavy” mu do toho hodilo vidle, tvé nadšení bylo mírne zklamáno a tíííím pááádem jsi vpodstate mela pripravenou pudicku pro to , aby sis pak mohla vybrat ty dražší šaty
(🙈🙈🙈)
A zároveň Ti dal důvod, jet tam napodzim znovu.
Až budeš příště váhat jestli jet na dovču sama nebo ne, připomeň si tady tech par momentů, ktery jsi byla schopná zavnímat jen díky tomu, že Ti do toho nikdo nekrafal.:
1) Ta stará paní co seděla na vozíku a s úsměvem koukala na Nudes with Flamingos od ROBERTA DELAUNAYE
2)Na to, jak jsi objevila Franze Sedláčka, stala u každyho jeho obrazu pul hodiny a další hodinu mohla přemýšlet nad tím, jak tohle krucinál mohl namalovat ortodoxní nacista.
3)Pripomeň si další z důvodů, proč jíš normální chleba s vděčností.
4)Na kolik situací jsi našroubovala obraz se 74 zámkama a jen 44 klíčema
5)Na toho kluka v Leopold muzeu, kterej splynul se svou zálibou.
6) Na to, jak jsi odešla z prohlídky v Schönbrunnu už v půlce, protože tě štvala intonace průvodkyně a z ničeho nic Tě začala víc zajímat zahrada než úmrtní postel císaře Františka Josefa. No co.
7)Vzpomeñ si na Tonyho Cragga kterej na fotče č.7 hmotou vyjádril jak bys to v sobe chtela mít ale na fotce č.8 ukázal jak to v sobe máš doopravdy…
9) Vzpomeň si na to, jak jsi se vrátila do MUMOK galerie dvakrát, a nikomu jsi nemusela vysvětlovat, svou teorii diskriminace obrazů. Totiž – že obrazy na uplnym začátku a uplnym konci výstavy jsou diskriminovaný, protože lidská pozornost potrebuje nejakej čas na zklidnění a koncentraci a po hodině zas už není schopná moc ta díla vnímat. Nemusela jsi obhajovat fakt, že obrazy na začátku a konci vystavy prostě nemužou za to, kam je umístili a zaslouží si víc Tvyho soustredění a Tvoje jiný rozpoložení.
8)Vzpomen si na čtyři kopečky a dva kornoutky. Každej v jedný ruce.
9) A taky si vzpomen, kdo za tebou prijel na poslední dva dny. Vyfotil poslení fotku. Vzal tě na vystavu Helmuta Newtona ( o ktery jsi proboha nevedela ?!?) protože ví jak moc tohohle fotografa milujes. Nicméne datum zahájení ,,pripravované vystavy” mu do toho hodilo vidle, tvé nadšení bylo mírne zklamáno a tíííím pááádem jsi vpodstate mela pripravenou pudicku pro to , aby sis pak mohla vybrat ty dražší šaty
(🙈🙈🙈)
A zároveň Ti dal důvod, jet tam napodzim znovu.
Až budeš příště váhat jestli jet na dovču sama nebo ne, připomeň si tady tech par momentů, ktery jsi byla schopná zavnímat jen díky tomu, že Ti do toho nikdo nekrafal.:
1) Ta stará paní co seděla na vozíku a s úsměvem koukala na Nudes with Flamingos od ROBERTA DELAUNAYE
2)Na to, jak jsi objevila Franze Sedláčka, stala u každyho jeho obrazu pul hodiny a další hodinu mohla přemýšlet nad tím, jak tohle krucinál mohl namalovat ortodoxní nacista.
3)Pripomeň si další z důvodů, proč jíš normální chleba s vděčností.
4)Na kolik situací jsi našroubovala obraz se 74 zámkama a jen 44 klíčema
5)Na toho kluka v Leopold muzeu, kterej splynul se svou zálibou.
6) Na to, jak jsi odešla z prohlídky v Schönbrunnu už v půlce, protože tě štvala intonace průvodkyně a z ničeho nic Tě začala víc zajímat zahrada než úmrtní postel císaře Františka Josefa. No co.
7)Vzpomeñ si na Tonyho Cragga kterej na fotče č.7 hmotou vyjádril jak bys to v sobe chtela mít ale na fotce č.8 ukázal jak to v sobe máš doopravdy…
9) Vzpomeň si na to, jak jsi se vrátila do MUMOK galerie dvakrát, a nikomu jsi nemusela vysvětlovat, svou teorii diskriminace obrazů. Totiž – že obrazy na uplnym začátku a uplnym konci výstavy jsou diskriminovaný, protože lidská pozornost potrebuje nejakej čas na zklidnění a koncentraci a po hodině zas už není schopná moc ta díla vnímat. Nemusela jsi obhajovat fakt, že obrazy na začátku a konci vystavy prostě nemužou za to, kam je umístili a zaslouží si víc Tvyho soustredění a Tvoje jiný rozpoložení.
8)Vzpomen si na čtyři kopečky a dva kornoutky. Každej v jedný ruce.
9) A taky si vzpomen, kdo za tebou prijel na poslední dva dny. Vyfotil poslení fotku. Vzal tě na vystavu Helmuta Newtona ( o ktery jsi proboha nevedela ?!?) protože ví jak moc tohohle fotografa milujes. Nicméne datum zahájení ,,pripravované vystavy” mu do toho hodilo vidle, tvé nadšení bylo mírne zklamáno a tíííím pááádem jsi vpodstate mela pripravenou pudicku pro to , aby sis pak mohla vybrat ty dražší šaty
(🙈🙈🙈)
A zároveň Ti dal důvod, jet tam napodzim znovu.
Až budeš příště váhat jestli jet na dovču sama nebo ne, připomeň si tady tech par momentů, ktery jsi byla schopná zavnímat jen díky tomu, že Ti do toho nikdo nekrafal.:
1) Ta stará paní co seděla na vozíku a s úsměvem koukala na Nudes with Flamingos od ROBERTA DELAUNAYE
2)Na to, jak jsi objevila Franze Sedláčka, stala u každyho jeho obrazu pul hodiny a další hodinu mohla přemýšlet nad tím, jak tohle krucinál mohl namalovat ortodoxní nacista.
3)Pripomeň si další z důvodů, proč jíš normální chleba s vděčností.
4)Na kolik situací jsi našroubovala obraz se 74 zámkama a jen 44 klíčema
5)Na toho kluka v Leopold muzeu, kterej splynul se svou zálibou.
6) Na to, jak jsi odešla z prohlídky v Schönbrunnu už v půlce, protože tě štvala intonace průvodkyně a z ničeho nic Tě začala víc zajímat zahrada než úmrtní postel císaře Františka Josefa. No co.
7)Vzpomeñ si na Tonyho Cragga kterej na fotče č.7 hmotou vyjádril jak bys to v sobe chtela mít ale na fotce č.8 ukázal jak to v sobe máš doopravdy…
9) Vzpomeň si na to, jak jsi se vrátila do MUMOK galerie dvakrát, a nikomu jsi nemusela vysvětlovat, svou teorii diskriminace obrazů. Totiž – že obrazy na uplnym začátku a uplnym konci výstavy jsou diskriminovaný, protože lidská pozornost potrebuje nejakej čas na zklidnění a koncentraci a po hodině zas už není schopná moc ta díla vnímat. Nemusela jsi obhajovat fakt, že obrazy na začátku a konci vystavy prostě nemužou za to, kam je umístili a zaslouží si víc Tvyho soustredění a Tvoje jiný rozpoložení.
8)Vzpomen si na čtyři kopečky a dva kornoutky. Každej v jedný ruce.
9) A taky si vzpomen, kdo za tebou prijel na poslední dva dny. Vyfotil poslení fotku. Vzal tě na vystavu Helmuta Newtona ( o ktery jsi proboha nevedela ?!?) protože ví jak moc tohohle fotografa milujes. Nicméne datum zahájení ,,pripravované vystavy” mu do toho hodilo vidle, tvé nadšení bylo mírne zklamáno a tíííím pááádem jsi vpodstate mela pripravenou pudicku pro to , aby sis pak mohla vybrat ty dražší šaty
(🙈🙈🙈)
A zároveň Ti dal důvod, jet tam napodzim znovu.
Až budeš příště váhat jestli jet na dovču sama nebo ne, připomeň si tady tech par momentů, ktery jsi byla schopná zavnímat jen díky tomu, že Ti do toho nikdo nekrafal.:
1) Ta stará paní co seděla na vozíku a s úsměvem koukala na Nudes with Flamingos od ROBERTA DELAUNAYE
2)Na to, jak jsi objevila Franze Sedláčka, stala u každyho jeho obrazu pul hodiny a další hodinu mohla přemýšlet nad tím, jak tohle krucinál mohl namalovat ortodoxní nacista.
3)Pripomeň si další z důvodů, proč jíš normální chleba s vděčností.
4)Na kolik situací jsi našroubovala obraz se 74 zámkama a jen 44 klíčema
5)Na toho kluka v Leopold muzeu, kterej splynul se svou zálibou.
6) Na to, jak jsi odešla z prohlídky v Schönbrunnu už v půlce, protože tě štvala intonace průvodkyně a z ničeho nic Tě začala víc zajímat zahrada než úmrtní postel císaře Františka Josefa. No co.
7)Vzpomeñ si na Tonyho Cragga kterej na fotče č.7 hmotou vyjádril jak bys to v sobe chtela mít ale na fotce č.8 ukázal jak to v sobe máš doopravdy…
9) Vzpomeň si na to, jak jsi se vrátila do MUMOK galerie dvakrát, a nikomu jsi nemusela vysvětlovat, svou teorii diskriminace obrazů. Totiž – že obrazy na uplnym začátku a uplnym konci výstavy jsou diskriminovaný, protože lidská pozornost potrebuje nejakej čas na zklidnění a koncentraci a po hodině zas už není schopná moc ta díla vnímat. Nemusela jsi obhajovat fakt, že obrazy na začátku a konci vystavy prostě nemužou za to, kam je umístili a zaslouží si víc Tvyho soustredění a Tvoje jiný rozpoložení.
8)Vzpomen si na čtyři kopečky a dva kornoutky. Každej v jedný ruce.
9) A taky si vzpomen, kdo za tebou prijel na poslední dva dny. Vyfotil poslení fotku. Vzal tě na vystavu Helmuta Newtona ( o ktery jsi proboha nevedela ?!?) protože ví jak moc tohohle fotografa milujes. Nicméne datum zahájení ,,pripravované vystavy” mu do toho hodilo vidle, tvé nadšení bylo mírne zklamáno a tíííím pááádem jsi vpodstate mela pripravenou pudicku pro to , aby sis pak mohla vybrat ty dražší šaty
(🙈🙈🙈)
A zároveň Ti dal důvod, jet tam napodzim znovu.
