Silvestr pro mne neměl moc význam. Takový den, kdy zábava je najednou skoro povinná. Ale řeknu vám, ten smysl rozhodně existuje. Dokonce je to den zázraku. Viděl jsem ho na vlastní oči. A do teď nejsem schopen vystihnout přesně, jaká síla to byla. Děkuju královské Fakultní nemocnici na Královských Vinohradech @fnkv_oficialni , děkuji fenoménu jménem Vlk, děkuji všem těm, kteří tvoří něco tak skvělýho jako je český zdravotnictví. Někdy ho bereme jako automatismus, ale je to vzácnost. Děkuju všem těm, kteří věděli. Děkuji těm, kteří byli doma s Albertem. Tedy rodině. Rodinám z Olomouce, Horky a Klánovic. Děkuji i těm, kteří byli doma u sebe a já nečekaně přišel a připili jsme si. Na těch pár minut absolutní euforie. Děkuji hokejistům Olomouce, že jejich nadšení přeneslo se na ženu z Olomouce a vznikla ještě větší věc. Děkuji Spartě, že to Olomouci umožnila. Výjimečně. 🙂 Ale jestli někomu děkuju zcela a oddaně, je to můj anděl, má žena, maminka mého syna, můj středobod, má odpověď, nejsilnější, jedinečná a také už maminka dcery. Našich dvou dětí. To zní tak krásně. Děkuju Ti, lásko. Beata 31/12/2023 4:16 ráno
Do konce roku zbývají dva měsíce a kousek. A konec roku bude poprvé pro nás tři začátkem. Byť jsme rozvinuli desítky teorií, jak na to, co bude jinak, kam, jak, kde, až život ve čtyřech přinese odpovědi. Tohle je naše rodina. Obyčejně podzimní, obyčejně šťastná, obyčejně radostná, neobyčejně zachycená @denisadvorakova_photographer . Jak cenná je v turbulentní době naše obyčejnost si člověk uvědomuje každý den. Třeba vám ta naše udělá aspoň trochu radosti, co dělá nám. Albert, Gábi a Libor v Riegráčích. Jako vždycky.
Do konce roku zbývají dva měsíce a kousek. A konec roku bude poprvé pro nás tři začátkem. Byť jsme rozvinuli desítky teorií, jak na to, co bude jinak, kam, jak, kde, až život ve čtyřech přinese odpovědi. Tohle je naše rodina. Obyčejně podzimní, obyčejně šťastná, obyčejně radostná, neobyčejně zachycená @denisadvorakova_photographer . Jak cenná je v turbulentní době naše obyčejnost si člověk uvědomuje každý den. Třeba vám ta naše udělá aspoň trochu radosti, co dělá nám. Albert, Gábi a Libor v Riegráčích. Jako vždycky.
Do konce roku zbývají dva měsíce a kousek. A konec roku bude poprvé pro nás tři začátkem. Byť jsme rozvinuli desítky teorií, jak na to, co bude jinak, kam, jak, kde, až život ve čtyřech přinese odpovědi. Tohle je naše rodina. Obyčejně podzimní, obyčejně šťastná, obyčejně radostná, neobyčejně zachycená @denisadvorakova_photographer . Jak cenná je v turbulentní době naše obyčejnost si člověk uvědomuje každý den. Třeba vám ta naše udělá aspoň trochu radosti, co dělá nám. Albert, Gábi a Libor v Riegráčích. Jako vždycky.
Do konce roku zbývají dva měsíce a kousek. A konec roku bude poprvé pro nás tři začátkem. Byť jsme rozvinuli desítky teorií, jak na to, co bude jinak, kam, jak, kde, až život ve čtyřech přinese odpovědi. Tohle je naše rodina. Obyčejně podzimní, obyčejně šťastná, obyčejně radostná, neobyčejně zachycená @denisadvorakova_photographer . Jak cenná je v turbulentní době naše obyčejnost si člověk uvědomuje každý den. Třeba vám ta naše udělá aspoň trochu radosti, co dělá nám. Albert, Gábi a Libor v Riegráčích. Jako vždycky.
Na první pohled je to optikou roku 2024 absolutně klasický příprad genderovýho faulu, za který bych měl pykat, stydět se, omlouvat, a sypat si popel na hlavu v minimálně dvou smrtelně seriózních podcastech. Moderátor soutěže krásy opráskaný životem v Kristových letech bez budoucnosti a studentka vysoké školy a shodou okolností finalistka té soutěže. O deset a čtvrt roku mladší. Jaký zděsění muselo panovat v její rodině – dvakrát rozvedená mediální tvář s nejasnou pověstí. Jaké pochyby v té jeho – studentka a modelka, která může okouzlit kohokoliv. Jak snadná a blízká je myšlenka zlomených srdcí. Krach byl jednoznačně ve výhodnějším kurzu všech příčetných bookmakerů. Vydali jsme se ale neohroženě na společnou cestu. Vybaveni nadhledem, inteligencí, adekvátním sebevědomím, pochybnostmi, důvěrou, humorem, skepsí, optimismem ale hlavně láskou. Vytvořili si vlastní svět. Pevnou úsečku spojující dva vzdáleně blízké body. Úsečku, která se stala tak pevně nosnou. Objevili jsme pět světadílů, navrstvili skupinu těch nejbližších, spojili rodiny – opevnili jsme naši úsečku natolik, že jsme si troufli na víc. K ní přidali další bod a v posledních hodinách loňska ještě jeden a vzniklo souhvězdí. Výsostně naše. Nedobytné. Neprůstřelné. Láskyplné. Nad naší úsečkou září dvě hvězdy, o jejichž světlo se budeme starat, dokud ty hvězdy nebudou snít o vlastním souhvězdí, ale i dál. A dál. Vysmáli jsme se skepsi i vlastním pesimismům. 10 let žijeme ve snu, který se stal realitou. Dekádu se budíme propojeni. 10 517 760 společných nádechů. A upřímně…pořád je to jenom začátek..a spousta radosti a práce před námi. Jsme neporazitelní. Spolu. Ve dvou. Protože přes lásku k naší rodině, je tenhle okamžik jenom náš. Nás dvou. Děkuju a miluju. To vše, co jsme si dali, dáváme a budeme dávat.
Zažili to všichni rodiče, ale když vás to potká na vlastní kůži, omráčí vás to. Šli jsme z Karlína pěšky na metro. My dva. Táta a syn. Kluci. Dospělý a dítě. Díval jsem se cestou na něj. Usmíval se tomu, jak chtěl objímat stromy, protože jsou to prý jeho velcí kamarádi. Že mu nikdy neuhnou. Objímal je cestou skoro všechny a měl pravdu. Neuhli. Tedy v našem světě pravidel neuhly. Poprvý odmítnul mou ruku a trval na tom, že půjde sám. Že to zvládne. Zorientoval se v metru. Seděl sám na sedačce. Zdravil. A na závěr vypnul nouzovým tlačítkem poslední eskalátor na Jiřáku. Lekl se. A jen to leknutí ho uvrhlo do všeobjímající tátovy náruče. Po koupání koukal chvíli na Spartu, dal si hranolku, a šel spát. Je to tak.Máme doma kluka. S názorem. S adekvátní chytrostí. S vyřídilkou. Se sny. S představami. S citem. Se snahou pochopit svět a jeho zákonitosti. S touhou řídit. Vše, co má kola. S obrovskou láskou k rodině. A k Beatce. K sestřičce. Byly dny, kdy jsem si tolik přál, ať už to tady je. Byly okamžiky, kdybych dal cokoliv za únik z nepolapitelnosti batolecích myšlenek. A teď… nevím, trochu mě vědomě zarazilo, jak najednou chtěl vše vyzkoušet bez té ruky. Jak ji na chvíli nepotřeboval. Jak chtěl ochutnat, co vše ve fešácký bundě zařídí jako Albert Bouček. A přitom vím, že se bude pomalu a přirozeně vzdalovat víc a víc.. Jsou mu tři. Dnes. Je to ten nejlepší chlap, co jsem kdy potkal. Je náš. A než jsme vyrazili, říkal mi na jednom vinohradském rohu, že bude taky Albert Ajnštajn, který na něj denně kouká z výlohy. Nemusíš, lásko. Hodně zdraví, Alberte. Milujeme Tě!
Včera mě přivítal v Areně slovy – tak hele, dneska máme společnou premiéru, tak jsem zvědavej. V tý větě bylo všechno. Byť se potkáváme přes dvacet let, prožili společně spoustu věcí, tohle bylo poprvé. Nedarovali jsme si nic v kvízech, nikdy nedošli ke konsenzu, kdo je lepší – jestli Sparta nebo Slavia, zavírali jsme spolu bary, předávali si nesčetněkrát vysílání, vystupovali v přímém přenosu v jednom jablku a zpívali…no zpívali, slavili vítěze Hlasu i Superstar, učili se rozpalovat gril, prožili navzájem své svatby, vyrazili s kočárky, tak trochu zestárli, ale s grácií. A celý ty roky se pousmívali nad nepřetržitým srovnánáním nás dvou. Každej jsme jinej. Spojuje nás ale pracovitost, umanutost, tah na branku. A proto se máme tak rádi. Včera jsme měli premiéru. Leoš si mě najal jako moderátora. Zadal mi práci. Dodal důvěru, precizní základ a včera byl normálně můj šéf. Na ten večer. A já byl regulérně šťastnej. Cizelovali jsme věty, řešili detail, zase si povídali o práci, kterou milujeme se zaujetím, láskou, a po těch letech i se znalostmi, které jinde nenajdu. Nekonečná diskuse, kterou naše polovičky odmítají poslouchat a nutí nás být zticha. Bylo mi zase na chvíli o deset let míň a měl jeden cíl. Udělat společně nejlepší show. A zase měl pravdu on a chvíli já a výsledek – zaplněná hala nadšená z holdu jedinečné Haně. Nejsem naivní, ta má práce je zlomek celku a ten potlesk patří všem těm, co byli i nebyli vidět a já byl pouze jedním kolečkem. Ale musím se o to podělit. Leoš je nejen inspirativní kolega a kamarád, ale teď už taky skvělej šéf. Teda byl, nic dalšího mi zatím nenabídnul. Tak díky. A díky i vám, co jste dorazili. Byla to síla! foto @monika_absolonova
Je to neskutečný pocit probudit se do takovýho rána. Víc než 100 milionů, naprosto neuvěřitelná částka. Byl jsem potopen v kádi skepse a říkal si, že je to bláhové. Přesto, že si uvědomuji neobyčejnou sílu klanu @stibrovicnikolka i @leosmares a dalších. Přesto, že mě neopouští víra v jejich srdce a srdce nás všech. V kontrastu toho, co nás obklopuje, je tohle prostě dokonalá zpráva o stavu naší společnosti a já jsem normálně tak šťastnej za hrdiny a hrdinky, co přijali opravdovou mission impossible. A normálně mi přišlo, že těch úsměvů je venku víc než včera. Jasně, je to brutálně nesystémový řešení, ale je to řešení a systém by to měl brát jako silný druh impulsu ke změně. Těch příběhů kolem je totiž spousta a já si sice laicky a možná i naivně, ale troufale a přesvědčeně myslím, že existuje cesta k tomu, aby jich bylo míň. Jsem hrdej na to, že jsem z Česka, země, kde je víc než 240.000 lidí, kteří prostě přispějou. Prostě jo.
Je to tady! Markeťák zamakal a domluvil na pozvánku do Fóra Karlín @liborboucek , má to ale háček….
36 hodin. Jiný kontinent, jiný počasí, jiný přístup, jiné časové pásmo. Byla to asi nejšílenější cesta, kterou jsem si usmyslel. Děkuju svojí ženě, která přes péči o dva nejmilovanější někde v hloubi duše najde pro tohle šílenství pochopení. A řekne leť! Miluju sport. Pro jeho čistý emoce, pro odhodlání a oběti těch, co ho dělají. Pro silný příběhy, který leckdy překračují hranice představivosti. Pro vášeň, co přináší. Nejen proto, je to nejcennější televizní produkt. Asi jako všichni jsem od 90.let fanoušek Pens. Mám čepici, kartičky, puk jako nejcennější trofeje dětství. Což mi máma o víkendu připomenula. Důvod fandění. Jaromír. A jeho úcta k Mariovi. 18letej kluk dobyl nejslavnější soutěž světa. Pílí, tréninkem, chytrostí a tím nejlepším vlastním úsudkem. A empatií k týmu. To vše má dodnes. Mluvit s ním je obohacující. Nemluví moc, možná i protože doba nahrává výkřikům nikoli myšlenkám a pochybnostem. Je ikonou, kterou uznávají všichni, co kdy zahlédli třetinu hokeje. Je fenomenální reklamou na Česko. Nevím, jestli jste někdy viděli tolik Američanů v českém národním dresu. Tou ikonou JE a stále BUDE. A myslím, že bychom ikonám měli spíše naslouchat než hledat něco jinýho a alternativního. V Srbsku by měl sochu v nadživotní velikosti. V Holandsku by se po něm jmenoval stadion. Jen díky němu uprostřed ocelářskýho města v jednom z nejlepších klubů profi sportu bude u stropu viset rok 68. A věřte, že se fanoušci budou ptát, proč to číslo. Jaromír pro naši zem udělal strašně moc a já viděl včera, že hlavně stále dělá. Vracím se domů. Jetlag, únava, stávka německých letišť. Ale měl jsem možnost vidět, jak nesmírně si kluka z Česka váží svět. A řeknu Albertovi, že to jde. Když bude makat. A myslet. Nikdy na to nezapomenu, můj kamaráde. Být v tu chvíli po Tvym boku. Děkuju! @jj68jaromirjagr
Jak křehký je náš čas. Znali jsme se přes dvacet let. Štval mě. Jak vypadal. Jak uměl propojit poctivost a nejvyšší patra byznysu. Štval mě, tím co uměl. Neštval. Obdivoval jsem ho. V jeho schopnosti lásky. V jeho přehledu. V jeho konstantnosti. Byl to člověk, se kterým jsem počítal do konce mýho dechu. Mýho. Ne jeho. Byl hráčem, ale zároveň strašně citlivou bytostí. Měl zájem. Nebyl povrchní. Smál se povrchnosti. Byl velkej. Člověk. Byl to chlap, se kterým bych šel krást koně. Byl nejlepším propojovatelem. Byl duší. Srdce má své limity. To jeho zbytečně nízký. Zítra měl narozeniny. Voláváli jsme si. Zemřel. Nevím, jak s tou nechtěnou běžností naší existence naložit. Bolí to. Strašně. Dane, mám Tě strašně rád! @dannyprague
Dneska vstupujeme do druhý dekády tohoto pořadu. Začíná další Vojtova lovecká sezona. A musím říct, že jsem vděčen za nefalšovanou televizní svobodu, radost a možnost dělat to nejpodstatnější. Pokoušet se bavit divačky a diváky. Kým začít premiérové díly? Přece těmi nejchytřejšími. Vševěd, Kvízová dáma a Belladonna. A proti nim ty nejkrásnější. Ženy. Dámy. Krásky. A pan Prachař. Máme rádi Česko je v premiérách zpět. A zase o něco lepší. Lov, teda vlastně sezona začíná…! Dnes večer ve 20:15 na Primě!
V roce 1989 mi bylo o šest let víc než jemu. Žil jsem v zemi, ze které se nedalo vycestovat. V zemi, kde převládala šeď, v zemi, kde jakoby zpětně panovala konstantní mlha a převládala obava z toho, před kým mluvit a z koho mít obavy, že bude mluvit. Některé věci se nevysvětlovaly, byť byly zcela absurdní. Vybavuji si jen obrazy, protože od reality jsem byl chráněn rodiči, kteří mě učili angličtinu s vidinou, že se mi jednou, jednou, bude hodit. On vyrůstá ve svobodě. Navštívil osm zemí světa, ve školce je angličtina zcela přirozená vzhledem ke kosmopolitnosti čtvrti, kde vyrůstá. Jeho názor bude vítán. Bude mu nasloucháno. Bude si moc vybírat z téměř nekonečna možností, co dělat, kam směřovat. Žádný sen není předem vyloučený. Narodil se do šťastné doby, do nejlepšího období našich dějin. Zatím. Ale stále. Bude mít spoustu starostí s tím vybrat si relevantně. Bude muset srovnávat, pochybovat. Bude to na něm. Budu dbát na to, aby tenhle svět nebral za samozřejmost. Budu ho prudit vzpomínkami na šedivé aspekty mého jinak šťastného dětství. Protože když on a jeho kamarádi, fanoušci Tlapkové patroly, zapomenou, neuvědomí si, že šeď a mlha se připlížila. Listopad 89 nebyl samozřejmostí. Byl to definující okamžik naší přítomnosti a já doufám, že přetrvá i dál. Je to na nás. Co pamatujeme to před tím. Dojatě jsem sledoval, jak kráčí po O2 Areně a snaží se být s vlastní visačkou součástí @pragueplayoffs . Události, která by (jako mnoho ostatních) bez Listopadu nebyla. Ať žije naše štěstí a braňme ho!
CV. Tolik nám je. Letos. Curriculum Vitae. Možná šance k bilanci. Možná správná chvíle na uzavření jedné kapitoly vlastního životopisu. Kdo má rád tuhle zemi, zná dobře (a snad i s dávkou přesnosti) okolnosti všech velkých roků a událostí v nich. 1918, 1938, 1945, 1968, 1989, 1993, 1999, 2004. A připomíná a neopomíjí hlavní aktéry. Myslím, že teď má ale daleko víc než vzpomínka rezonovat vize. Silný názor. Leadership vznikající na základě demokratických voleb. Leadership, který vzhledem k okolnostem nemůže být jen marketing, byť k tomu koloběh voleb vybízí. A je tomu tak všude a u všech. Leadership, který klidně může přinést nová pravidla, šance. Aktuální výzvy. Ale leadership, který si třeba i na chvíli zakáže krasomluvu. Zaspáváme. A s náma skoro celá Evropa. Ve srovnání s globálními tahouny ztrácíme sílu. S gustem, se kterým přistupujeme k volnému času, nemáme konkurenci. Ale zdá se mi, že vztah k práci jako k fenoménu, oslabil. Vnímáme práci už jen jako nástroj k zisku, který spotřebujeme. A přitom práce je přece daleko víc! Užíváme homeoffice, přestáváme se (i vzhledem k neskutečné zaměstnanosti) vzdělávat, vyhledávat nové směry, rekvalifikovávat. A přitom změny kolem právě tím podmiňují přežití. Ekonomické. Užíváme si blahobytu. Respektive začínající torzo blahobytu, který přišel i po tom, jak nadšeně rozjelo se zde podnikání po roce 1989. A blahobyt v globálním srovnání myslím smrtelně vážně. V celé zemi. Možná při tom všem mylně spoléháme na státníky, kteří nás zachrání. Ale tak to nechodí. Je to fakt jen na nás. Navíc místo státníků vídáme jen politiky. Ale i to je normální jev v demokraciích. Je na nás, jaké DNA dodáme do dalšího CV naší země. Hledejme inovaci, překvapení, ojedinělá řešení. My sami. Uvnitř země. A promění se celek. Pracujme s láskou i ohledy. Poctivě. Nikdy nebudeme velmocí, ani takové ambice nemáme. Jsme hrdá země uprostřed Evropy, která díky občanské harmonii bez pnutí může směle inspirovat. Máme skvělé školy – ti nejlepší musí mít důvod zůstat a nadchnout pro své nápady. A když se nadechneme, umíme pracovat s vytrvalostí, vervou a chytrostí kdekoliv. Mám rád Česko a přeju mu krásné CV narozeniny. A chceme ho mít ještě radši!
Dneska je to další ojedinělý díl. @jindrich.sidlo mi s Janem Dobrovským dělali společnost v autě už od Čarodějnic 2021 víc než 70krát a z podcastů nemám oblíbenější. Ten aktuální je slovenský a úderný. @cestmirstrakaty odebírám přes herohero a myslím, že o jeho úspěších nejlíp svědčí soupiska hostů. A k tomu @svetlana_witowska , host z nejcennějších pořád a všude. A @andrea.dankova.tajemnice , co se rozhodla vyměnit pohodlnou hereckou dráhu za zdravotnickou revoluci. A @tom_rousek_ , který se (sic!) živí jako vesmírný architekt. A @sebastian_officialni , kterého nešlo zastavit. Furt mluvil. Je to možná úplně nečekaný cast, ale pro mě důkaz, že je ten náš formát živý i v druhý stovce epizod. A taky je to důkaz toho, že nadhled a sebeironie jsou jasnou podmínkou úspěchu ve všem, co uchází se o pozornost obecenstva. Normálně se budu asi dívat. Večer. Ve 20.15. Díky, že jste dorazili, kamarádi!
Dneska je to další ojedinělý díl. @jindrich.sidlo mi s Janem Dobrovským dělali společnost v autě už od Čarodějnic 2021 víc než 70krát a z podcastů nemám oblíbenější. Ten aktuální je slovenský a úderný. @cestmirstrakaty odebírám přes herohero a myslím, že o jeho úspěších nejlíp svědčí soupiska hostů. A k tomu @svetlana_witowska , host z nejcennějších pořád a všude. A @andrea.dankova.tajemnice , co se rozhodla vyměnit pohodlnou hereckou dráhu za zdravotnickou revoluci. A @tom_rousek_ , který se (sic!) živí jako vesmírný architekt. A @sebastian_officialni , kterého nešlo zastavit. Furt mluvil. Je to možná úplně nečekaný cast, ale pro mě důkaz, že je ten náš formát živý i v druhý stovce epizod. A taky je to důkaz toho, že nadhled a sebeironie jsou jasnou podmínkou úspěchu ve všem, co uchází se o pozornost obecenstva. Normálně se budu asi dívat. Večer. Ve 20.15. Díky, že jste dorazili, kamarádi!
43 je číslo podle mě absolutně nezajímavý. Nedělitelný. Prvočíslo. Tak jsem si řekl, že místo toho, abych se utápěl v nostalgii stárnutí a bilancoval, využiju šance na prvozážitek. Rally. Opravdová. Žádná exhibice. 60 aut na zasněženým strahovským kopci vyrazí na ledovej okruh v rychlosti, ze který mě už dneska mrazilo. Dostal jsem kuklu, helmu, kombinézu, boty, nehořlavý spoďáry. Má milovaná Gábi @gabriela.bouckova má strach, menší než já, a jediný, kdo mou metamorfózu v závodníka uvítal, byl Albert. A že chce závodit se mnou. Kus tý jeho překrásný naivity si na ten závod musím půjčit. Nečekal jsem, že mě bude inspirovat takhle brzo. A hlavně i díky jeho větě prostě nedám hlavu do písku, teda sněhu, a prostě pojedu. Ale o mě fakt nejde. Ani dnes. To vše se odehraje díky jednomu člověku, chlapovi, závodníkovi, skialpinistovi, hoteliérovi ve výslužbě a hlavně kamarádovi. @martisevera Zažil jsem s ním leccos. Startoval rok, slavil narozeniny, hledal Jonáše, v jeho garáži startoval Mezinárodní filmový festival. Tímhle mi dělá radost, nebo spíš vlastně potlačuje to číslo z úvodu a jeho vnímání. Děkuju Ti. Nejen za tenhle zážitek, ale za to letitý pouto. Tak schválně, co budu říkat večer. Ve smokingu, v Obecním domě.
Čtvrtek podvečer, 18:45 – čas se zastaví a naše pozornost patří jedině fotbalu a @acsparta_cz 🔵 🟡 🔴 A dnes to v Turecku bude ještě o fous větší jízda. Věřím, že Sparta ji zvládne a doveze si do Prahy super výsledek. Pokud věříte taky, Betano má pro vás Super vylepšený kurz – mrkněte na jejich web. Pojďme, Sparta! 18 | Ministerstvo financí varuje: Účastí na hazardní hře může vzniknout závislost #betano #spolecnesespartou
Byla to dlouhá noc. S průběhem, který se dal očekávat, minimálně z hlediska vývoje, zisků a dramat. Děkuju kamarádi ze @cnnprima , že jste si v souvislosti s nočním přenosem vzpomněli. Oprášil jsem sako, navlékl kravatu a sledoval, jak dynamicky vyvíjí se volební součty. Nezapomenu na věty mrazivé i nadějné. Výsledky si netroufám komentovat, nevolil jsem. Snad jen okolnosti – bylo den po úplňku a začínali jsme v Praze během letního večera, aby ráno přineslo podzimní chlad. Roční období se ale střídají pravidelně. Po staletí. Děkuju @vojdat , @terezie.tomankova , @suchon_koukalova , @tynatynaa a Petr a @patriciehodkova a vsichni kolem – orientaci ve studiu jsem snad neztratil a vracím se pokorně zpět do garáže. Neztrácejte nadšení, který je k realizaci komerční zpravodajský televize v Česku zcela bezpodmínečný. Jeli jsme celou noc a i dál jako jedni z mála. A i kdybych byl jen v roli diváka, chtěl bych to vidět, protože Slovensko bude navždy náš nejbližší partner ve všech aspektech evropských i globálních. Na tom se nikdy nic nezmění. Byla to jízda! Těšme se na další.
Zápas roku? Možná. Dnes už totiž půjde opravdu o hodně. Nebudu vás zbytečně napínat, něco mi říká, že Sparta vyhraje o gól – ale odhadovat, co se stane potom? To je spíš na křišťálovou kouli. Ještě teď si živě vybavuju smutek po Kodani. I tu euforii po Dinamu. Pokaždé ale byla atmosféra na Letné naprosto fantastická. Sparťani, bude to i o vás. Bez vašich hlasivek to kluci nezvládnou. Tak pořádně fanděte – společně do osmifinále! ✊ #betano #spolecnesespartou 18 | Ministerstvo financí varuje: Účastí na hazardní hře může vzniknout závislost
Co si řekli @martinzahy a @liborboucek před prvním vstupem v největší hale na světě? 👀 #sportalive
Je to tady. Období, kdy se bude plnit. A bude třeba se o ně postarat. Jsem rád, že Miele se postará o to, aby to, co doprovodí poslední chvíle roku a první okamžiky Nového, bylo v nejlepší kondici. Mám Miele, protože Miele vínu rozumí. @miele_com
Za posledních dvacet čtyři hodin jsem snídal v Aténách, obědval v Curychu, zažil jeden ze snů a celou noc pátral v přímým přenosu, kdo povede Slovensko. Aspoň na chvíli. Dát si kávu je pro mě dnes naprosto zásadní, protože má Žena navíc ještě slaví!! Ještě že mám Miele. Nejlepšího baristu v okolí. @miele.com #ambassador #FeelsLikeMiele #Miele
