Nová kniha je v knihkupectvích teprve dva měsíce – a už teď získává pozornost lidí z celého světa. A já naposledy před Vánoci připomínám… 🎄 Jestli ji chcete z autorské edice s podpisem, dopisem pro čtenáře a playlistem ke knize, objednejte si ji ještě dneska. 🎄 Pro milovníky dárků na poslední chvíli jsme zveřejnili všechny přednášky pro rok 2024 dárkové poukazy s videem. Odkaz najdete v komentářích a v bio a já vám přeju klidné Vánoce bez front. ❤️🙋♂️❄️
Litva je země těch nejkrásnějších jezírek a chaloupek, které stojí po boku budov ze sovětských časů. Země archaického jazyka, který skoro nezná sprostá slova, a taky ráj kopru a topinek s česnekem. Ty tu krájí na úzké nudličky – snad aby byly patřičně malé, jako všechno v Litvě. Kupříkladu nejvyšší hora téhle pobaltské zemičky se šplhá do 294 metrů nad mořem. Z každého kousku krajiny i úzkých uliček měst na vás tady dýchá zvláštní klid. Když se ale ohlédnete do minulosti, tušíte, že za ním nestojí blahobyt, nýbrž smíření. V Litvě se nikdy nežilo snadno. A už vůbec ne v dobách sovětské okupace a masových odsunů obyvatel na Sibiř, které nakrátko vystřídala okupace nacistická a spolu s ní další vysidlování a další tragické příběhy. To všechno už ale zarůstá trávou na hřbitovech, kterým tady nestaví ploty. Jsou přirozenou součástí lesů, parků a veřejného prostoru vůbec. Stejně jako jistá melancholie, jež se nad zemí vznáší. Ale melancholie je jen lehká. Každý den se rozplyne už s ranní mlhou, když si ve své chatičce poprvé kousnete do žitného chleba a napijete se kefíru. Pak začne svítit slunce, čápi z nejbližšího komína se rozletí za potravou a vás zaplaví pocit, že svět je tady úplně v pořádku. ❤️🇱🇹
Litva je země těch nejkrásnějších jezírek a chaloupek, které stojí po boku budov ze sovětských časů. Země archaického jazyka, který skoro nezná sprostá slova, a taky ráj kopru a topinek s česnekem. Ty tu krájí na úzké nudličky – snad aby byly patřičně malé, jako všechno v Litvě. Kupříkladu nejvyšší hora téhle pobaltské zemičky se šplhá do 294 metrů nad mořem. Z každého kousku krajiny i úzkých uliček měst na vás tady dýchá zvláštní klid. Když se ale ohlédnete do minulosti, tušíte, že za ním nestojí blahobyt, nýbrž smíření. V Litvě se nikdy nežilo snadno. A už vůbec ne v dobách sovětské okupace a masových odsunů obyvatel na Sibiř, které nakrátko vystřídala okupace nacistická a spolu s ní další vysidlování a další tragické příběhy. To všechno už ale zarůstá trávou na hřbitovech, kterým tady nestaví ploty. Jsou přirozenou součástí lesů, parků a veřejného prostoru vůbec. Stejně jako jistá melancholie, jež se nad zemí vznáší. Ale melancholie je jen lehká. Každý den se rozplyne už s ranní mlhou, když si ve své chatičce poprvé kousnete do žitného chleba a napijete se kefíru. Pak začne svítit slunce, čápi z nejbližšího komína se rozletí za potravou a vás zaplaví pocit, že svět je tady úplně v pořádku. ❤️🇱🇹
Litva je země těch nejkrásnějších jezírek a chaloupek, které stojí po boku budov ze sovětských časů. Země archaického jazyka, který skoro nezná sprostá slova, a taky ráj kopru a topinek s česnekem. Ty tu krájí na úzké nudličky – snad aby byly patřičně malé, jako všechno v Litvě. Kupříkladu nejvyšší hora téhle pobaltské zemičky se šplhá do 294 metrů nad mořem. Z každého kousku krajiny i úzkých uliček měst na vás tady dýchá zvláštní klid. Když se ale ohlédnete do minulosti, tušíte, že za ním nestojí blahobyt, nýbrž smíření. V Litvě se nikdy nežilo snadno. A už vůbec ne v dobách sovětské okupace a masových odsunů obyvatel na Sibiř, které nakrátko vystřídala okupace nacistická a spolu s ní další vysidlování a další tragické příběhy. To všechno už ale zarůstá trávou na hřbitovech, kterým tady nestaví ploty. Jsou přirozenou součástí lesů, parků a veřejného prostoru vůbec. Stejně jako jistá melancholie, jež se nad zemí vznáší. Ale melancholie je jen lehká. Každý den se rozplyne už s ranní mlhou, když si ve své chatičce poprvé kousnete do žitného chleba a napijete se kefíru. Pak začne svítit slunce, čápi z nejbližšího komína se rozletí za potravou a vás zaplaví pocit, že svět je tady úplně v pořádku. ❤️🇱🇹
Litva je země těch nejkrásnějších jezírek a chaloupek, které stojí po boku budov ze sovětských časů. Země archaického jazyka, který skoro nezná sprostá slova, a taky ráj kopru a topinek s česnekem. Ty tu krájí na úzké nudličky – snad aby byly patřičně malé, jako všechno v Litvě. Kupříkladu nejvyšší hora téhle pobaltské zemičky se šplhá do 294 metrů nad mořem. Z každého kousku krajiny i úzkých uliček měst na vás tady dýchá zvláštní klid. Když se ale ohlédnete do minulosti, tušíte, že za ním nestojí blahobyt, nýbrž smíření. V Litvě se nikdy nežilo snadno. A už vůbec ne v dobách sovětské okupace a masových odsunů obyvatel na Sibiř, které nakrátko vystřídala okupace nacistická a spolu s ní další vysidlování a další tragické příběhy. To všechno už ale zarůstá trávou na hřbitovech, kterým tady nestaví ploty. Jsou přirozenou součástí lesů, parků a veřejného prostoru vůbec. Stejně jako jistá melancholie, jež se nad zemí vznáší. Ale melancholie je jen lehká. Každý den se rozplyne už s ranní mlhou, když si ve své chatičce poprvé kousnete do žitného chleba a napijete se kefíru. Pak začne svítit slunce, čápi z nejbližšího komína se rozletí za potravou a vás zaplaví pocit, že svět je tady úplně v pořádku. ❤️🇱🇹
Litva je země těch nejkrásnějších jezírek a chaloupek, které stojí po boku budov ze sovětských časů. Země archaického jazyka, který skoro nezná sprostá slova, a taky ráj kopru a topinek s česnekem. Ty tu krájí na úzké nudličky – snad aby byly patřičně malé, jako všechno v Litvě. Kupříkladu nejvyšší hora téhle pobaltské zemičky se šplhá do 294 metrů nad mořem. Z každého kousku krajiny i úzkých uliček měst na vás tady dýchá zvláštní klid. Když se ale ohlédnete do minulosti, tušíte, že za ním nestojí blahobyt, nýbrž smíření. V Litvě se nikdy nežilo snadno. A už vůbec ne v dobách sovětské okupace a masových odsunů obyvatel na Sibiř, které nakrátko vystřídala okupace nacistická a spolu s ní další vysidlování a další tragické příběhy. To všechno už ale zarůstá trávou na hřbitovech, kterým tady nestaví ploty. Jsou přirozenou součástí lesů, parků a veřejného prostoru vůbec. Stejně jako jistá melancholie, jež se nad zemí vznáší. Ale melancholie je jen lehká. Každý den se rozplyne už s ranní mlhou, když si ve své chatičce poprvé kousnete do žitného chleba a napijete se kefíru. Pak začne svítit slunce, čápi z nejbližšího komína se rozletí za potravou a vás zaplaví pocit, že svět je tady úplně v pořádku. ❤️🇱🇹
Litva je země těch nejkrásnějších jezírek a chaloupek, které stojí po boku budov ze sovětských časů. Země archaického jazyka, který skoro nezná sprostá slova, a taky ráj kopru a topinek s česnekem. Ty tu krájí na úzké nudličky – snad aby byly patřičně malé, jako všechno v Litvě. Kupříkladu nejvyšší hora téhle pobaltské zemičky se šplhá do 294 metrů nad mořem. Z každého kousku krajiny i úzkých uliček měst na vás tady dýchá zvláštní klid. Když se ale ohlédnete do minulosti, tušíte, že za ním nestojí blahobyt, nýbrž smíření. V Litvě se nikdy nežilo snadno. A už vůbec ne v dobách sovětské okupace a masových odsunů obyvatel na Sibiř, které nakrátko vystřídala okupace nacistická a spolu s ní další vysidlování a další tragické příběhy. To všechno už ale zarůstá trávou na hřbitovech, kterým tady nestaví ploty. Jsou přirozenou součástí lesů, parků a veřejného prostoru vůbec. Stejně jako jistá melancholie, jež se nad zemí vznáší. Ale melancholie je jen lehká. Každý den se rozplyne už s ranní mlhou, když si ve své chatičce poprvé kousnete do žitného chleba a napijete se kefíru. Pak začne svítit slunce, čápi z nejbližšího komína se rozletí za potravou a vás zaplaví pocit, že svět je tady úplně v pořádku. ❤️🇱🇹
Litva je země těch nejkrásnějších jezírek a chaloupek, které stojí po boku budov ze sovětských časů. Země archaického jazyka, který skoro nezná sprostá slova, a taky ráj kopru a topinek s česnekem. Ty tu krájí na úzké nudličky – snad aby byly patřičně malé, jako všechno v Litvě. Kupříkladu nejvyšší hora téhle pobaltské zemičky se šplhá do 294 metrů nad mořem. Z každého kousku krajiny i úzkých uliček měst na vás tady dýchá zvláštní klid. Když se ale ohlédnete do minulosti, tušíte, že za ním nestojí blahobyt, nýbrž smíření. V Litvě se nikdy nežilo snadno. A už vůbec ne v dobách sovětské okupace a masových odsunů obyvatel na Sibiř, které nakrátko vystřídala okupace nacistická a spolu s ní další vysidlování a další tragické příběhy. To všechno už ale zarůstá trávou na hřbitovech, kterým tady nestaví ploty. Jsou přirozenou součástí lesů, parků a veřejného prostoru vůbec. Stejně jako jistá melancholie, jež se nad zemí vznáší. Ale melancholie je jen lehká. Každý den se rozplyne už s ranní mlhou, když si ve své chatičce poprvé kousnete do žitného chleba a napijete se kefíru. Pak začne svítit slunce, čápi z nejbližšího komína se rozletí za potravou a vás zaplaví pocit, že svět je tady úplně v pořádku. ❤️🇱🇹
Ptáci vždycky poznají správný čas, kdy odtáhnout pryč – zato lidé prakticky nikdy. Přijde mi to zajímavý… 🤷♂️
Real life Jackass v Praze – je šest dní do Vánoc a já jdu na poštu v Jindřišské… 🙈
S dárky je to vždycky složité, proto navrhuji si vyměnit pár tipů. Budu moc rád když přispějete doporučením na služby, věci a vůbec všechno, co nabízíte vy nebo vaši kamarádi. Já osobně ručím za následující: 1) @prosteprim – manželé Nela a Vašek repasují staré PRIMky a posílají je znovu do světa. 2) Vršovické knihkupectví – nikdo vám s výběrem knih neporadí lépe než knihkupkyně Katka. 3) Kurz bezpečné jízdy / škola smyku – podle statistik platí, že do 30 let věku váš život nic neohrožuje víc než autonehody. Dejte svým blízkým najevo, že vám jde o jejich bezpečí. 4) @artmaster.cz – můj gymnaziální spolužák Radim založil online kurzy hry na hudební nástroje, břichomluvectví, malování nebo třeba békání u táboráku s Pokáčem a teď s nimi expanduje do USA. 5) @clovek_v_tisni, @armadaspasy_v_cr – každý rok dávám blízkým peníze poukázané na charitu a vždycky mají radost. Člověk v tísni umí vystavit krásné dárkové poukázky (Skutečný dárek). 6) @ochutnejorech – e-shop s ořechy, který provozuje můj dávný kamarád Petr. Mají kvalitní zboží, dělají to ohromně slušně a mají vtipný newsletter. Ořechy mi přijdou jako originální a zdravý dárek. 7) Baues Chilli olej – od doby, co jsme byl v Číně, sliním jako Pavlovův pes, kdykoli cítím sečuánský pepř. A tenhle olej vyrábí jistý Lukáš z Prahy, který to má stejně jako já. 8) Rýžovar – nechápu, proč tenhle geniální vynález nemá každá domácnost v Česku. 9) S tátou a mámou do Afriky – takhle se jmenuje moje nová přednáška. V pondělí jsme zveřejnili předprodeje 41 termínů na příští rok (a taky pár repríz). Seznam najdete na zibura.cz, na zibura.cz/vanoce si můžete stáhnout hezké dárkové poukazy. 10) Všechny cesty vedou do Santiaga – moji novou knihu si můžete objednat v dárkové edici s podpisem, dopisem pro čtenáře a playlistem. Podívejte se na zibura.cz/santiago. A jaké jsou vaše tipy na dárky? Můžete se zaručit za něco, co vytváří vaši blízcí nebo vy sami? Moc děkuji za rady a přeji krásné Vánoce. ❤️🐫❄⛄
Zírám takhle bezmyšlenkovitě do výlohy cestovní kanceláře, protože mě zaujala hezká mapa světa. “Dobrý den, pane Ziburo,” osloví mě v tom kolemjdoucí. Na zlomek vteřiny přemýšlím, zda nepředstírat, že jsem se tam jen chtěl obnažovat. “Takže příště s cestovkou, jo?” dodá muž a zasměje se. Bleskově vymýšlím výmluvu. “Vybírám zájezd pro rodiče. Odešli do důchodu a chci jim doporučit dlouhou cestu,” krčím rameny. Mladík uvěří a pět minut konverzujeme. Vyměníme si u toho tipy na dárky. Pak odchází s mou novou knihou pod paží a já si dál prohlížím týdenní all-inclusive na Madagskaru. Tentokrát to prošlo! Schopnosti z puberty, kdy jsem začínal tajně kouřit, jsou dosud živé. 🤷♂️😃
Během vánočního večírku našeho týmu jsme snědli celkem: 5 předkrmů, 5 polévek, 7 hlavních jídel a 4 dezerty. A zaslouženě. Byl to skvělý rok a moc vám za to děkujeme! – Na příští rok máme spuštěných 48 předprodejů. Ještě včera jsme na žádost diváků přidali tři pražské. A některé sály jsou už teď vyprodané. – Tradiční vánoční poukazy na vstupenky už jsou venku. Stáhnout si je můžete na: zibura.cz/vanoce Tentokrát budou i s videem! – Nová kniha je ve všech knihkupectvích a zatím má výborné ohlasy. – Podzim jsem strávil na přednáškách v obklopení sympatických lidí, kteří měli dobrou náladu. Pracovně i osobně je rok 2023 můj nový oblíbený rok! Moc děkuju všem čtenářům i návštěvníkům, kteří se na tom podíleli. ❤️
V úterý jsem jel na přednášku do Strakonic. Všude kolem silnice ležely závěje sněhu, svítilo do nich zapadající slunce a ve vzduchu voněl mráz. To vám bylo tak krásný! ❤️🙋♂️❄️
Hele, čistě ze zvědavosti, kolik stupňů máte takhle v podvečer doma vy? Já vůbec nevím, jestli je 28,2 u nás hodně, nebo to takhle má každej…❤️🤷♂️
Cestovatel Ladislav Zibura si o svých cestách vede pečlivě deníky. Každý den si nahrává alespoň hodinu zážitků. Více v rozhovoru Adély Gondíkové v Blízkých setkáních na Dvojce. Video je na webu.
Pokud máte chuť slyšet hřejivé lidské slovo, předevčírem vyšel dvouhodinový rozhovor s @brain_we_are Kluci mě moc potěšili nezvyklou hloubkou naší konverzace a zdá se, témata nezaujala jenom nás. Už se mi ozvalo pár lidí. Většina se připomínala, že jim dlužím peníze, ale několik rozhovor chválilo. Tak příjemný poslech na Youtube nebo Spotify (odkaz taky v komentářích a instastory.) ❤️🙋♂️🎧
Jestli někomu chcete věnovat lístky na moji přednášku jako hezký dárek, připravili jsme pro vás tahle psaníčka. Stačí je vytisknout a lístky do nich vložit. A kde si můžete psaníčka stáhnout? To vám vysvětlí méďa na poslední fotografii… ❤️🙋♂️🎄🎁
Jestli někomu chcete věnovat lístky na moji přednášku jako hezký dárek, připravili jsme pro vás tahle psaníčka. Stačí je vytisknout a lístky do nich vložit. A kde si můžete psaníčka stáhnout? To vám vysvětlí méďa na poslední fotografii… ❤️🙋♂️🎄🎁
Jestli někomu chcete věnovat lístky na moji přednášku jako hezký dárek, připravili jsme pro vás tahle psaníčka. Stačí je vytisknout a lístky do nich vložit. A kde si můžete psaníčka stáhnout? To vám vysvětlí méďa na poslední fotografii… ❤️🙋♂️🎄🎁
