Na podzim 2006 přišla do studia @e2cz . Bylo jí třináct. Před tím rozhovorem jsem jako namyšlenej moderátor reality show, co v pětadvaceti ví přesně, jak se věci maj, předpokládal, že to bude sezónní kometa a pokus, jak vydělat nějaký peníze. Jako obvykle jsem se šeredně mýlil, což jsem pochopil během pěti minut. Dorazilo kouzlo a dívka, která v sobě už tehdy měla neskutečný kus profesionality. Doprovázel jí táta, ale mluvila ona. Rozumně, empaticky a s láskou k hudbě. Nefalšovanou. Měls mě vůbec rád zválcovalo naší hitparádu a pak celé Česko a přiznávám, že refrén umím díky reprákům v autě bezchybně od té doby. Dodnes. Stal jsem se fanouškem. Kamarádem. Do spousty galavečerů byla hudební volbou číslo 1. Protože byla nejlepší. Pak jsem jí viděl moderovat. Sfoukla celou generaci. I mě. Stala se výjimečnou porotkyní talentových soutěží, dobyla Polsko, což neumíme dodnes celistvě pochopit a docenit. Studovali jsme práva a nedodělali je, abychom se věnovali vrtkavý branži. Vyplácí se to. V jejím případě rozhodně. Osamostatnila se, vdala, stala maminkou. Všechno jsem sledoval a obdivoval. Kdykoliv jí potkám, nechci aby ten dialog skončil. Je chytrá, má nadhled, sklony k sebeironii. Má ráda lidi. Váží si jich. Včera jsem bez dechu sledoval jeden z vrcholných momentů jejího příběhu. @o2arenapraha . Evropský vystoupení. Strhující. Emotivní horská dráha, od sborového zpěvu celý haly, přes nejkrásnější manželský love song, až po bílé křídlo v nebi pro Davida. V béžové barvě oblečen jsem dojatě plul na její vlně. A chci plavat dál. Ewa je královnou. A to ve 30. Děkuju Ti za možnost být u toho, blízkost, humor a inspiraci. Ten večer nikdy nezmizí. Bravo! @ewa_farna93
Táta s mámou. Nikoho neznám déle. Nikdo mne nezná líp. Nikdo nedokáže tak velkoryse tolerovat mé chyby. K nikomu jsem si nevybudoval tak letité láskyplné pouto. Nikomu nejsem tak vděčen (a za tolik) jako jim. Nesplnil jsem tolik jejich snů. Přinesl jim tolik překvapení. Snad je i potěšil. Někdy rozesmutněl. Ale nepřestal milovat. Ctít. Dnes je to přesně 50 let od chvíle, kdy si uprostřed Prahy slíbili společnou cestu. Nesešli z ní. Přes bouře, změny, šance, rozličné situace. Jsou spolu. Protože si to slíbili. Jsou spolu v lásce a proměnách vzájemných obejmutí. Jsou pevným bodem mého života. A života mé ženy. A našich dětí. Jel jsem je domů obdivovat. Znovu. Užil si setmění Klánovického lesa. Připil na jejich zdraví. A uvědomil si, kolik chvil si dlužíme. Děkuju, že to jejich rozhodnutí má za následek moji existenci. Děkuju za to, že se snažili ze mne vychovat slušného člověka. Děkuju za skoro nedostižný vzor. Udělám vše pro to, abych je dorovnal, ale oni mi za rok zas o kousek utečou. Šel jsem s baťohem na zádech na vlak. Jako tolikrát. Zkratkou přes les na nástupiště. A i ta cesta mi připomněla, jak úžasné dětství jsem měl. Je to šťastný čtvrtek. Děkuju mami a tati! Další stanice DIAMANT! Ten fakt asi nedáme.
Je mi 43 let. Asi nejvyšší čas mít děti. Bůhví, jak budu fungovat dál a nechci na jejich maturáku být zaměňován za dědečka. Tak je mám. O víkendu byli mí kamarádi na Lvech, další ve vyprodaným O2 Universum a další na kšeftu v Krkonoších. Ten kšeft jsem odmítl. A vařil rajskou, umyl synovi zadek a asistoval při koupeli dcery. Ale kde jsem moh bejt. Proč musím volit mezi tvorbou a rodičovstvím? Protože to takhle prostě je. Protože je to normální. Protože tohle řešil můj táta i moje máma a miliardy dalších. Píšu to sem. I když to sem nepatří a už vůbec ne někam, kde jsem slušně požádán o minutový proslov, abych byl slušný k ostatním, a kde se k této otázce, kterou mám v mobilu, dostanu až po minutách dvou. Ať žije Český lev! Ať vítězí slušnost, i když je nutkání něco říct tolik silné. Vždy musím přece vědět, kde je vhodné to říct. Slušnost především. Když absentuje, dostanete leckdy pohlavek. Naštěstí maximálně výchovný.
Sleduju to s údivem od samotnýho kladenskýho startu. Když se mi s tím svěřil na začátku podzimu a já viděl ty jeho oči, říkal jsem si – další Leošův vabank. Nápad, který není extrémně překvapující, protože vystupuje pravidelně. Nápad, který je ovšem rizikem. V komorním prostředí zmizí případné mimikry světel a efektů a jsi tam sám. Od Kladna přes Zlín až do Prahy. Šel do toho. Zase se pro něco rozhodl, zapnul buldočí sílu, vervu, drajv. A vyrazil. Říkal jsem si, a co tam bude dělat? A hned si odpověděl – nic. Bude tam. Užívat si blízkost nabíječky, kterou potřebujeme všichni, co se takhle živíme. Blízkost vás. Lidí. Holek. Kluků. Mužů. Žen. A bude dělat to, co celej život. Bavit. A nejlíp, jak umí. Nebyl to žádný vabank, ale přesně mířená střela a moje myšlenka s vabankem je spíš vizitkou mých přehnaných obav a přizdi***. . A přitom platí jedno – máš-li nápad, u kterýho je jediným limitem vlastní pochybnost – okamžitě to zkus, protože maximálně budeš chybovat. A to bývá ve výsledku posilující. Má před sebou poslední dny. Turné teda. Vyšel vstříc i nám fulltime rodičům a v neděli a ve středu jede i odpoledne. V Praze a v Plzni. Vyražte, protože není jistý, jestli to bude opakovat a nenapadne ho něco jinýho. Ještě bláznivějšího. Já to zkusím taky. Jo, jediný co mě irituje jsou čísla těch tréninků. :-)Ale já se zabejčim. Jednou. 🙂 držím palce kamaráde @leosmares a jediný, co mě uklidňuje, že jsi v sobotu zas o rok starší! 🙂
12.den šampionátu. Další den, kdy opouštím moje dvě holky a Alberta a mířím stejnou cestou do garáží hotelu Stages. Od minulý středy, kdy naši porazili Dány oblékám z pověrčivosti modrý oblek a doufám, že vydrží do neděle. Potkávám stejný lidi. Řešíme hokej. Pozdravím dobrovolníky, kterých si vážím, protože turnaji věnují svůj čas aniž by automaticky dostali něco zpět. V uchu slyším pana Zahálku. Vedeme stejně blbě vtipný řeči jako na Mistrovství světa v basketbalu před půl rokem na Filipínách. Naše parta. Co se snaží akcentovat sportovní emoce na druhém šampionátu v sezoně. Kluci a holky převážně z Česka, co dobývají svět. Myslím, že je to unikátní bilance. Cíl je jasný, ať to lidi baví. Ať odchází spokojeni s tím, co viděli. Ať má sport co nejdůstojnější kulisy. A ať sport vítězí. Přes 16.000 lidí na utkání Rakousko – Velká Británie. To je možný jenom u nás. Mistrovství funguje. 50 pct share pro ČT Sport je normou. Nevídanou. Překonali jsme návštěvnickou metu 630.000 a zbývá jedna – 2015. Překonat sami sebe. Když odcházím domů, stejnou cestou, vidím nadšený fanoušky. Zpívají. Zorganizovali jsme nejlepší šampionát. My. V naší skromné a překrásné zemi. My, často znevažující vlastní úspěch. My s nejvytříbenějším smyslem pro humor. Jsme skvělými hostiteli. Můžeme být pyšní. Hrajeme s Kanadou. Vzývám vzpomínky z před dvaceti let. Ať žije Česko!
Dneska nehraje Česko. Takže se otevírá opět možnost domácí televizní volby. A něco vám musím říct. A jsem šťasten, že to můžu říct takhle. Moje kamarádka natočila film. Dostala v něm hlavní roli. Vlastně i titulní. Je v tom filmu nesmírně přesná. De facto nesleze z obrazu a nabízí příběh pro tuhle dobu tak strašně aktuální. V době nekončících komentářů a vervě arbitrů na sociálních sítích. V době, která tlačí na vykládání historie často jen z domněnek. V době relativizované pravdy. Je to film komorní, ale přesto by mu slušelo velké plátno. Je to film, po kterém budete chvíli úplně zticha. A donutí k zamyšlení. A to se hodí vždycky. K té kamarádce. V Hollywoodu její vrstevnice dostávají role čestné, kdy leckdy jen projdou před kamerou. Ona hraje pořád. Celý film. S lehkostí, uvěřitelností, s citem. A kvůli té roli jí museli postaršit. Je prostě pořád mladá. Jiřinko, smekám klobouk. Tohle musíte vidět. Jiřina Bohdalová je Svatá už dneska večer. Na Jedničce. @bohdalkajirinka
Krásné Velikonoce! Často jsme ty svátky trávili na cestách. Jezdili na kole krajem Champagne, degustovali v Singapuru Plzeň, prošli se kolem Soči. Teď jsme na jednom místě. V Solenicích. Ve čtyřech. Vstáváme s prvním paprskem Slunce, děláme stejný věci dokola, vzájemně se s Gábi trumfujeme, kdo je víc unavenej. Mluvíme s Milanem, Maruškou a paní Sládkovou. Dnes se na hodinu stavil @martisevera . Moje staré já by nechápalo, jak všedně dá se postavit Velikonocím. Jsem rád, že je to staré já. V minulosti. Dnes jsme vyrazili na farmu k Marvanům. Do Zbenic. Je to 20 kilometrů, ale pro nás to byl Výlet. Viděli jsme mládě Alpaky, klokana, dikobraza, mývala, králíky, pštrosa. Při západu Slunce se saharským pískem jsme se vraceli zpět. Albert ve větrovských serpentinách lakonicky řekl “já jsem moc šťastnej”. Poprvý popsal tak krásně svůj pocit. A tím řekl vše. Ve třech letech definoval celek. Smála se na něj sestřička, jeho máma míjela ty, co vyrazili na vyhlídku na Podkovu a já pochopil, jak často těmi velkými kroky překračujeme malé cíle, které jsou nejkrásnější. A přitom je tak snadné je minout. Rodina je tak cenná. A křehká. A štěstí je blíž než si myslíme. Je prostší. Nebliká. Není zahaleno velkými gesty. Je ryzí. My ho máme. Nepřestanu děkovat. Přál bych ho každému. Užijte si sváteční klid. Jako my teď. A nebo my dřív.
🗣️ Během moderování hokejového šampionátu se Libor Bouček zvedl a šel nadabovat tři filmy. „Asi jsem blázen,“ říká ve velkém otevřeném rozhovoru třiačtyřicetiletý moderátor, který má našlápnuto ke svému smělému cíli: jako kluk z Klánovic chce uspět ve světě. 👉 Všechny články naleznete na webu cc.cz. #czechcrunch
Ten pocit, když si uvědomíte, že zítra startují Betano Hockey Games! 🏒🥳 Fanděte @ceskyhokej.cz 🇨🇿 s námi! 🥁
Jako takhle, zažili jsme za těch 11 let v tom našem skromném pořadu leccos, ale tentokrát to bylo něco neopakovatelného. 6 královen krásy, včetně Miss Earth a k tomu 3 muži ve středním věku. Jeden za ním. 2 kapitáni patřičně hrdi na ten stav a 1 moderátor domnívající se, že má všechno pod kontrolou. V šatně při pohledu na naše výstavní těla jsme si řekli něco v tom smyslu, že nás to přece nerozhodí. Že jsme kluci spokojený a že máme nejlepší partnerky na světě, což je pravda, a že tenhle díl zvládneme. Výsledek: úvodní dialog nás tří měl zhruba 28 minut. Byli jsme v nejlepší formě, pointa střídala pointu, jeden byl lepší než ten druhý a pak se přidal ten třetí. Kuba chválil Vojtu, Vojta mluvil o Kubovi, já zadržoval dech a břicho. No, prostě ženy mění vše. A budou měnit. Děkujeme naše královny, že jste dorazily a je to fakt strašně zábavnej díl. Díky vám. Ten úvod skončil ve střižně a myslím, že ho vytáhnu na Silvestra. Premiéra Máme rádi Česko aneb Letos jsme ještě neskončili. Po natáčení jsme šli všichni domů. K rodinám. A holky taky. aby bylo jasno. Prý. Určitě!
Jako takhle, zažili jsme za těch 11 let v tom našem skromném pořadu leccos, ale tentokrát to bylo něco neopakovatelného. 6 královen krásy, včetně Miss Earth a k tomu 3 muži ve středním věku. Jeden za ním. 2 kapitáni patřičně hrdi na ten stav a 1 moderátor domnívající se, že má všechno pod kontrolou. V šatně při pohledu na naše výstavní těla jsme si řekli něco v tom smyslu, že nás to přece nerozhodí. Že jsme kluci spokojený a že máme nejlepší partnerky na světě, což je pravda, a že tenhle díl zvládneme. Výsledek: úvodní dialog nás tří měl zhruba 28 minut. Byli jsme v nejlepší formě, pointa střídala pointu, jeden byl lepší než ten druhý a pak se přidal ten třetí. Kuba chválil Vojtu, Vojta mluvil o Kubovi, já zadržoval dech a břicho. No, prostě ženy mění vše. A budou měnit. Děkujeme naše královny, že jste dorazily a je to fakt strašně zábavnej díl. Díky vám. Ten úvod skončil ve střižně a myslím, že ho vytáhnu na Silvestra. Premiéra Máme rádi Česko aneb Letos jsme ještě neskončili. Po natáčení jsme šli všichni domů. K rodinám. A holky taky. aby bylo jasno. Prý. Určitě!
Naši kapitáni už dorazili na repre sraz, a to včetně bažanta @liborboucek. Zítra začneme přípravu duelem s Němci. 🇨🇿🆚🇩🇪 Jak utkání dopadne? Sledujte zítra naše sítě a buďte součástí nároďáku společně s Liborem a kapitány. 😎
Jaký vztah má Zdeněk Šmíd s hráči @ceskyhokej.cz? 🤜🏼🤛🏼
Jedno zapomenuté video s jedním německým umělcem a frizérem z Karlína z dob, kdy oba dva ještě neměli malé krakeny a dělali blbosti u vlasové sochařiny… 😅✌🏻 @liborboucek #danielpasekhairstylist
“My jsme porodili” říkají často chlapi v hospodě po porodu 🤣 Jak to vidí ale Libor Bouček. Poslechněte si v podcastu @dobrytatacz
Vyhrajte podepsaný dres @liborboucek. 🤩 A jak na to? Jednoduše nám napište do komentářů, jaké číslo nosí Libor na 🇨🇿 repre dresu. Soutěžit můžete do středy 15. května. 📆
@richard_a_karin a @liborboucek odpovídali na otázku: “Jaká je Vaše první vzpomínka na Karla Gotta?” Výjimečný vzpomínkový koncert “Karel Gott – jeho písně žijí dál!” se uskuteční 5. listopadu 2024 v @o2arenapraha, kde si připomeneme jeho největší hity. Sledujte naše sociální sítě pro více informací a exkluzivní rozhovory. Vstupenky v síti @ticketportalcz a @ticketmaster_cz.
Pouta neslábnou, jsem rád, že můžu s Miele dál být domácím baristou nebo aspirujícím šéfkuchařem. A to vše v nezaměnitelný kvalitě. Mám Miele. @miele_com
Vítejte v ráji @ceskyhokej.cz 💙🏒
Představujeme vám kustoda @ceskyhokej.cz Zdeňka Šmída. 🏒💙 Chcete vědět, co všechno taková práce obnáší? Sledujte naši novou minisérii. 👀
Miele slaví 125 let a nabízí extra záruku 125 týdnů na vybrané spotřebiče, tak se stavte do showroomu. Mám Miele. A jsem za to fakt rád🙂. #miele
Není fotbálek jako fotbálek. ⚽️😎
Včera to bohužel @ceskyhokej.cz 🇨🇿 proti Finům 🇫🇮nevyšlo. 😞 Zítra čeká český 🇨🇿 výběr druhý zápas na Betano Hockey Games, a to proti Švédsku. 🔜 Uvidíme se s vámi v Brně? 🥁
Bylo mi ctí být součástí téhle party kluků při takové příležitosti 🙏 děkuju za pozvání @petr.svancara , za smích ( kterého není nikdy dost ) , za ty rychlé chvilky popovídání ( každá chvilka dobrá 😉 ) a přeji bestsellerové prodeje 🔥 PS: to by byla kapela 😂👍 ( kytara @liborboucek , klávesy @petrsveceny , bicí @zdenek_pohlreich_official , basa @pokorny_milos , zpěv Petr Švancara , nosič chlebíčků a piva na pódium Já 🤣😉❤️) foto a video @kristynazuz 🙏👍
